Macho Dancer

Sympatie pro společenské minority, které jsou jedním ze stěžejních aspektů Brockovy autorské tvorby, se odráží i v jeho veřejném souznění s gay komunitou. Filmy tvůrce, který nezastíral vlastní homosexuální orientaci, jsou prodchnuty řadou homosexuálních motivů a narážek. Pravděpodobně nejotevřeněji s touto tematikou nakládá jeho pozdější snímek Macho Dancer, který na Filipínách vyvolal velké kontroverze. Brockův filmový portrét mladého striptéra a prostituta je stejně jako jeho ostatní tituly odvážný a znepokojující v realistickém zachycení daného tématu a prostředí, ve kterém se děj snímku odehrává. Protagonista filmu Macho Dancer je typický „brockovský" (anti)hrdina: mladý člověk vesnického původu z nízké společenské vrstvy, který je v tužbě po lepším životě konfrontován s drsnou realitou velkoměstského života, jež jeho optimistická očekávání přetaví v těžkou deziluzi. K poznání těžkého údělu a faktické nemožnosti realizovat se a mít se lépe jej předurčuje právě onen těžko překonatelný chudobný status, který Brockovy jedince pro jejich pracovní nekvalifikovanost žene přijmout jakékoliv zaměstnání. Obdobný osud stíhá Pola, mladého homosexuála z vesnické rodiny v horách, jenž po rozchodu s přítelem skončí jako striptér a prostitut v jednom nočním manilském klubu, který je pod ochranou místní zkorumpované policie. Stejně jako jiní režisérovi nešťastní, utlačovaní protagonisté, i Pol má svého přítele a mentora - striptéra Noela, který je mu oporou a jakýmsi průvodcem ve světě prostituce. Tematika homosexuality a sexuálního otroctví logicky vyvolala nevoli filipínských cenzurních orgánů, kterým se příčila i přítomnost násilí, drog a nelichotivý pohled na policii, což vedlo k markantním zásahům do filmu. Aby svět mohl spatřit necenzurovaný režisérský sestřih, musel Brocka film propašovat do zahraničí, kde byl uveden na několika festivalech včetně Toronta. Jana Bébarová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016