Po strništi bos

Střípky ve vzpomínkách malého kluka na dětství v období okupace odpovídají mé představě. Kdo postrádá souvislý děj, je zklamaný stejně jako kdo ve válečných letech čeká odboj na každém kroku. Na malém městě byl život stejný, pokud nebyla v místě posádka nebo nemocnice jako v tomto případě. Svěrákové opět uplatnili cit a smysl pro napínavé vyprávění. Není nutno asi zmiňovat perfektní výpravu a také skvělé herecké výkony ve vedlejších rolích Jana Třísky, Zdeňka Svěráka nebo Petry Špalkové.

Film bez nosného děje nebyl zase tak špatný, jak někteří diváci komentují, jenom je tak delší o 15 minut, mít ty nůžky, věděl bych kde stříhat. Ve filmu jsou motivy, které jsou okopírované z jiných filmů, dva nejmenovaní herci byli trapní až to bolí. Kdyby režisér nespěchal s uvedením a trochu dopracoval, mohlo jít o super film. Přesto chci pochválit bez výhrad dětského představitele Lojzu Gréce. A pokud u Součků poslouchali rádio z Londýna se školákem, byl to velký risk...

Napoprvé je to těžké hodnotit, ale jedno je jisté. Pro mne jde o slabší film, než Obecná škola. Ne o hodně, ale prostě slabší. Nechám si konečné rozhodnutí na druhé zhlédnutí, zatím dávám „jen“ šedesát kusů.

Film je sice o fousek slabší než Obecná škola, které dějově předchází, ale čiší z něj stejná poetika a lidskost. Je to takové milé pokoukání o životě v těžkých časech, kdy to neměli lehké dospělí ani děti.