Requiem pro panenku

Přestože se na začátku filmu objevuje, že snímek je podle skutečné události, Filip Renč uvedl: "Případ z roku 1984 jsem využil jen jako motiv, Requiem je umělecký film." Eva Kováčová, podle níž je film natočen, prozradila, že snímek má s realitou společného jen velmi málo. Partu opilců si zahráli dobrovolní hasiči. Režisér jim dal do placu pivo a panáky a hasiči tak nemuseli opilost ani moc předstírat.

Od reality se ve filmu konkrétně odklání hned několik scén. V ústavu v Měděnci by si například žádná chovanka nehrála na pokoji s kladivem. Žhářka pak při svém činu nevyužila hořlavinu, stačily jí zápalky, papíry a hadry. Požárníci k požáru nepřistupovali laxně, jak se zdá z filmu, pouze neměli čím hasit, protože nenašli hydrant.

Závěrečné titulky divákům odhalují, jaké tresty si od soudu hlavní hrdinky odnesly, přičemž tresty odnětí svobody ve filmu znázorněné jsou skutečné tresty, které kdysi v případu padly. Johanka (Barbora Hrzánová) je založena na skutečné osobě, avšak oproti filmu neuhořela, nýbrž si zlomila vaz po nešťastném pádu ze schodů, když se jí Eva Kováčová snažila pomoci.

Herečka Barbora Hrzánová byla při filmování scény, kdy její postava Johanka končí v plamenech, ve skutečném ohrožení. Hořící trám ji dopadl 5 cm před špičky nohou a za ní vzplály dveře. Když režisér scénu ukončil, hasiči ji popadli a v šoku odvlekli do auta. Tam jí dali na vzpamatování hruškovici.