Hon na pačlověky

Skutečně zážitek koukat na malé vypasené jelito, které bych fackoval v jednom kuse. Dávám plusy pilotovi vrtulníku. Co ten se musel nalítat kvůli těm záběrům na tu krásnou přírodu. A to je také jediné plus celého filmu. Tak na těch deset procent. A dalších deset tedy přidávám za to, že jsem se sem tam i zasmál.

Film je takový milý a úsměvný, se spoustou skvělých postaviček, vtipných hlášek i překrásné přírody. Moc mě to bavilo.

Nádherný snímek novozélandského filmaře Taika Waititi je především o svobodě. O svobodě, o útěku před společností svázanou často nesmyslnými právními předpisy, o lidskosti i o krásné novozélandské přírodě. Obtloustlý maorský teenager Ricky, který ztratil rodiče, si nemůže svobodně vybrat, s kým chce žít, s kým je mu dobře, koho má rád. Úřady prostě rozhodnou a přání a city dítěte nerespektují. Proto se Ricky ocitne na útěku před úřady ještě se svým strýcem Hecem - v patách je jim nejen sociálka a policie, ale nakonec i zvláštní komando a armáda. Putování po novozélandské buši je plné zážitků, poznání, krásy, ale i nebezpečí a strádání. Ubručený strýc a malý Ricky potkávají na své cestě buší nejrůznější lidi - někteří jim fandí, jiným jde o vypsanou odměnu za ulovení dvou uprchlíků. Co je typické pro režiséra Taika Waititi je osobitá poetika, nadsázka a hravost, která filmu dodává výjimečné "světlo". Pokud jste se potulovali jako děti přírodou, ať už jako skauti, pionýři, trampové, anebo jen tak z radosti nad tou krásou, pokud si tyhle zážitky dokážete vychutnat i jako dospělí, je tento film pro vás tou pravou vychutnávkou.