Záhadný vzorec

Papírově šlo o hit, v kinech o naprostou katastrofu. Snímek lákal na hvězdné obsazení a atraktivní námět, jenže výsledek nakonec pohřbila řemeslná těžkopádnost a trestuhodně nepřesvědčivý scénář. Místo rafinovaného thrilleru dostali diváci překombinovanou a zmatenou zápletku, která se vleče v ubíjejícím tempu. Režisér John G. Avildsen, jenž přitom pouhé čtyři roky předtím triumfoval s oscarovým snímkem „Rocky“ (1976), tentokrát fatálně selhal. Snímku nedokázal vtisknout ani špetku napětí a hercům vložil do úst toporné, moralistické dialogy. Projekt nezachránily ani dvě gigantické herecké legendy v hlavních rolích. Film komerčně naprosto propadl a do dějin kinematografie se zapsal spíše jako memento tehdejšího hollywoodského cynismu. Snímek se tak stal ukázkovým příkladem toho, jak studia bezhlavě investovala obří sumy do drahých hvězd, aniž by měla v ruce solidní text. Zoufalství celého podniku podtrhla i nominace Marlona Branda na anticenu Zlatá malina za nejhorší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Místo dynamické podívané vznikla bezmála dvouhodinová, sice výpravná, ale zoufale plochá konverzačka. Její scénář navíc Georgu C. Scottovi neposkytl sebemenší prostor k tomu, aby svou postavu někam posunul. Jde o učebnicově promarněnou příležitost, která však s postupem let, jak už to, tak u podobných filmařských omylů bývá, získala specifickou diváckou komunitu.

Průměrná krimi,G.C.Scott si hraje na boha mezi policajty a všechno musí jít po jeho,chvílemi jsem se nudil.