Beránek s pěti nohama

Až tady mě poprvé napadlo, jaký je to fascinující fenomén, když se nepříliš pohledný herec s koňským chrupem stane velkou filmovou hvězdou. Aby toho nebylo málo, Fernandel tady hned v šestinásobném provedení. Nelogické uvedení Françoise Arnoul na druhém místě v titulcích je dobově odůvodnitelné, ovšem její role nepolíbené panenky musela už tehdy působit nevěrohodně. Louis de Funes v roli funebráka zajímavější než v jiných filmech z padesátých let. Bonusově překvapivě mnoho odhalených dámských poprsí. Celkově to žádná hitparáda není, milý výlet do starší francouzské kinematografie ale určitě.

Když diváci šli do kina na film, tak šli na Fernandela a ne Louise de Funése, ten si na červený koberec musel počkat ještě téměř deset let.Fernandel je výtečný herec ale poznat Louise de Funése v roli bez grimas je také dobré, filmu se dá jenom vytknout, že se zdá dost dlouhý a byly by zapotřebí nůžky...

Tak snímek rozhodně stojí za pozornost všech fandů velkého Luise de Funése. Ne. Nemá zde velkou roli, ale je dabován „normálním“ hlasem. Snímek jako takový také není špatný. Je trochu veselý, ale zase to není něco, na co budete do smrti vzpomínat. Já bych to hodnotil jako takový zlatý střed. Mé hodnocení snižuje zbytečně zdlouhavá karetní scéna plus moucha.

Ve svém smyslu se jedná o povídkový film, jen netradičně odvyprávěný. Máme tu zapadlou vesničku Trézignan, ve které se starosta rozhodl nechat najít pět synů, přesně řečeno paterčata, starého bručouna Édouarda a to pro reklamní účel vesnice v rámci většího zatraktivnění. Starý lékař a kmotr všech chlapců se vydává na cestu a samozřejmě je postupně nachází. A my máme možnost sledovat jejich životní osudy. Každý syn má tedy svůj příběh a zajímavostí je, že si otce i syny, tedy dohromady šesti rolí, střihl francouzský herec, říkající si, Fernandel. Jeho výkon není špatný, ale důrazu na rozdílné charaktery moc nedal. Další zajímavostí je, že si v jedné povídce zahrál i Louis de Funès, ale o, snad, očekávanou komediální roli se zrovna nejedná. On ten film, jako celek, vůbec komediálně nevyznívá a spíše to připomíná povídky Otakara Batličky. Některé jsou spíše úsměvné, některé mají dobrodružný kabát. Svůj účel však snímek splňuje i po tolika letech od natočení, takže jen tak na odpočinkovou podívanou se zcela hodí.