Vlna za vlnou

Tady budu velice stručný. Smysl natočení tohoto filmu mi zcela unikl. Jako komedie (tak je to uvedeno) je to naprostá blamáž a katastrofa a jen záblesky dobrého herectví opravňují alespoň ty tři hvězdy. A ta dvouhodinová stopáž to pohřbila úplně. Jak je vidět filmová komedie není v poslední dekádě v krizi jen u nás!

Záměna dvou hlavních osob, to je to, oč tu běží. A tentokrát záměna úmyslná, protože se Gege ocitne v bezvýchodné situaci. Co si namyšlený frajírek nadrobil, má mít. Naštěstí mu trn z paty vytáhne Ruggero, který se obětuje a zastoupí ho. Oba ovšem netuší, že se řítí do nastražené pasti a Gilda se vydává za někoho jiného, než ve skutečnosti je. Není nad italské komedie z padesátých a šedesátých let, jejich nástupci zdaleka zaostávají. I tenhle film je pouze průměr a nebýt Alessandra Gassmana, který se ostatně ani na míle nepřiblížil k hereckým výkonům svého otce Vittoria (u mě jeden ze šestice legend italského filmu - Tognazzi, Manfredi, Sordi, De Sica, Mastroianni), nestál by mi za zmínku.

Nic naplat, italská komedie hodně připomíná osud komedií českých. Snaha vidět je, ale k pobavení takřka nic. Příběh je klasicky stavěný na nedorozumění, avšak dějová zápletka jako by se nemohla rozhodnout, má-li se brát vážně a nebo s jistým odstupem a jen diváka pobavit. Snímek natočil pro nás neznámý Rocco Papaleo, který si střihl i hlavní roli a napsal si i scénář. Svým způsobem je motiv hodně podobný snímků dvojice Richard & Depardieu. Máme tu dva podivíny s počátečními vzájemnými nevraživými sympatiemi, kteří se nakonec přinutí ke společnému přátelství, mezi nimiž se začne pohybovat mladá dívka. A teď jde o to, kdo z nich dvou je její otec. Rozdílem od zmíněné francouzské dvojice pro porovnání je, že oba jsou v podstatě charakteristicky naprosto stejní, tudíž jeden druhého nepřevyšuje, ani naopak a spíše je tam snaha vzájemného doplňování. To ale bohužel ztroskotává už v základech. Zkrátka a dobře, film jako celek spíše vypadá jako z nouze ctnost.