Přítelkyně pana ministra

Nemám rád filmy, kde se dospělí chovají jako náctiletí a ještě k tomu jako bezmozci. Tohle je přesně tento případ. Jenže to bych musel hodnotit spoustu filmů jako mizerné. Budiž, tedy, dávám čtyřicet s přimhouřeným okem.

Staré filmy "z první republiky" byly dost poplatné vkusu tehdejšího diváka, tak mi naprosto nevadí, pokud byly "poněkud" naivní a někdy i hloupoučké. Každý film měl ale svým způsobem vliv na pozdější vylepšování naší kinematografie.Přítelkyně pana ministra nepatří mezi ty nejhorší, a navíc mě s dějem smiřují roztomilé "Oči tmavohnědé" - zpívané Adinou Mandlovou a Oldřichem Novým..

"...duchaplný a elegantní Oldřich Nový" - no, elegantní (podle tehdejších měřítek) možná, ale duchaplný??? Já vím - byla válka a český film si moc vyskakovat nemohl. A lidi byli vděční za cokoliv, co je dokázalo na chvíli vytrhnout z tíživé protektorátní atmosféry... Jenže dneska už takovýhle snímek dokáže svojí stupiditou leda tak vzbudit útrpný úsměv. Pochválen budiž televizní ovladač!!! :-)

Mám ráda staré české filmy z 30. a 40. let a jsem ochotná jim ledacos odpustit. Ale sem tam se mezi nimi objeví nějaký, na který se nedá koukat ani při nejlepší vůli. S filmem Přítelkyně pana ministra mám odjakživa problém. Zápletka vycházející z pomluvy, která nikomu neublížila (kterak mladé děvče chodí s ministrem) je sama o sobě natolik naivní, že z ní vycházejí naprosto přesládlé dialogy plné neupřímné veleuctivosti. Adina Mandlová se do role naivní Julinky vůbec nehodila, Oldřich Nový je sice ve filmech kouzelný svou častou roztržitostí, ale zde jí je až příliš mnoho. A písnička o očích tmavohnědých rve vysloveně uši...