Schneider vs. Bax

Lehce absurdní thriller, (no dobře, spíš těžce), kterým jakoby možná chtěl Alex Van Warmerdam ukázat Quentinovi Tarantinovi, že podobné téma, jako v jeho Kill Billovi, lze udělat za mnohem méně peněz, o dost lépe. Postmoderně sofistikovaný souboj dvou nájemných zabijáků, (najatých proti sobě navzájem), je natočen s naprosto přesnou ironickou nadsázkou. Jako groteskní komedie, která je natočena zcela vážně. Inu život nájemného zabijáka není lehký, ani když se tímto povoláním snažíte uživit počestnou rodinu, která na vás doma čeká s oslavou a vám práce nejde tak snadno od ruky, jak jste si malovali. A obzvláště to není snadné povolání, když se tímto způsobem snažíte přivydělat, coby né příliš úspěšný spisovatel a navíc se vám domu zrovna přismahne dcera v depresích. Absurdní šílenost tohoto scenáristicky „víc než béčkového“ příběhu, kongeniálně kontrastuje s filmařsky naprosto precizním stylem jeho ztvárnění. Fascinující prostředí, až surrealisticky působícího, minimalisticky architektonicky dokonalého domu, uprostřed rákosí v bažině. K tomu perfektní herecké výkony, to společně s groteskně „fantasmagorickým“ příběhem vytváří vybranou filmovou delikatesu, vhodnou pro ty největší filmové gurmány. Zejména pak pro ty, kteří mají v oblibě ty nejpodařenější filmy Quentina Tarantina, či filmy žánru noire, který je pro tentokrát natočený v barvě.