Prší nám na lásku

Jeden z prvních filmů Ingmara Bergmana. Romantický příběh lásky dvou životních outsiderů, kteří se setkají na nádraží, působí skoro až naivně, ale už zde probleskují Bergmanovy pozdější kvality zobrazit ve filmu vztahy mezi mužem a ženou. Bezvadně vystižené charaktery vedlejších postav, zejména šejdíře Häkansona anebo jedubaby zahradnice Anderssonové. Optimisticky působí závěr filmu, který připomíná naše budovatelské filmy s kráčející dvojicí ke světlým zítřkům. Příběh mě zaujal a doplnil jsem si téměř kompletní filmografii slavného Švéda.

Podívaná podle tohoto scénáře se nedá: ona oblečená jak hollywoodská dáma u okénka smlouvá na lístek na vlak – takže z bodu A nepojede do bodu B, ale o tři zastávky méně, protože nemá na lístek prachy. Člověk si říká – a jak se do toho bodu B dostane? Pěškobusem? – při tom je zřejmé, že ostatní jedou do práce atd. No dobře. Doba byla těžká i ve Švédsku. Probudí se ve vlaku a obtěžuje ji mladík tak vehementně, že tomu jeden nemůže uvěřit. Lehce ji přemluví, že když nebude mít kde přespat, má on jakousi slevu na nocleh v církevní ubytovně, která ovšem pak vypadá jak špičkový hotel. Přestože ji mladík předem slíbí, že se jí ani nedotkne, na pokoji se na ni vrhne přímo násilnicky a nutí jí k líbání…ona dělá chvíli drahoty a pak mu dá… No prostě nedávám to – možná že takové poměry ve Švédsku v té době byly, ale pro mě nestravitelné, když film pro pamětníky, dám přednost české provenienci.