Salva pro černého buvola

[b]Kolik nevybuchlé munice se ukrývá v zemi i několik let po skončení druhé světové války? A jak hluboko tlí traumatická zkušenost v mentalitě lidí, kteří žijí ve zdánlivě idylickém izolovaném světě jedné vesnice? Její kolektivní profil dokládá, že některé explozivní pozůstatky války není snadné zneškodnit.[/b] Koprodukční drama Salva pro černého buvola, které natočil László Szabó podle literární předlohy Giona Nándora (1982), balancuje na hraně komiky a tragiky. V jeho popředí stojí vesnická skupina výrostků, kteří bedlivě pozorují a snaží se snad i pochopit poválečné dění kolem sebe - a přitom se nezapomínají věnovat dětským hrám. Avšak s ohledem na to, že předmětem jejich her jsou nalezené ostré náboje či nevybuchlé bomby, jejich počínání zcela postrádá dětskou bezelstnost. Válečná realita je ve filmu přítomna subtilně, spíše jen v rozptýlených artefaktech, které po ní zůstaly a jež vlastně pouze v náznaku svědčí o jejích hrůzách. Němé stvrzení minulého utrpení však podává množství náhrobků nebo třeba chybějící část nohy jednoho z chlapců. Ještě výmluvnějším důkazem krutosti, s níž byli lidé v průběhu války konfrontováni, je násilí páchané na bezbranných zvířatech. Trhavina přivázaná ke kočce nebo bičování vysílených buvolů, kteří se potácejí v bahně, poukazuje na zakořeněnost válečného zla ve všednodenní banalitě lidského bytí. László Szabó však v kontrastu k těmto výjevům krutosti předkládá také určitou naději, jejímiž nositeli jsou lidé schopní se vzepřít projevům otupělé bezcitnosti. Mezi ně se řadí především osiřelý židovský chlapec Dávid, jehož příchodem do třídy 7. C celý příběh začíná. Typologická mozaika obyvatel vesnice je povědomá: nechybějí mezi nimi žoviální farář, chronický alkoholik, nevrlý učitel či nevěrná manželka. Vesnici však obývají i osoby evidentně stigmatizované nedávným válečným chaosem a změnami, které konflikt přinesl. Personifikují je gróf zbavený svého majetku, majitel buvolů, který během války ztratil čtyři dcery, nebo pyrotechnik-amatér, jenž je úřady pověřen, aby zneškodňoval nalezenou munici. Ti všichni dokládají, že uzavřený mír automaticky ještě neznamená odeznění nebezpečí ani klid v lidské duši. Filip Lucinkiewicz Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015