[b]První finský sci-fi film vypráví příběh badatele Historického institutu, který v roce 2012 zkoumá bouřlivá 60. léta 20. století. Vyjde přitom najevo, že to byla divoká, ale přesto zlatá éra a že oficiální ideologie i všeobecný technický pokrok a blahobyt světa budoucnosti začínají pomalu získávat trhliny.[/b]
Režisér a scenárista Risto Jarva (1934-1977) patřil společně s Mikkou Niskanenem k nejosobitějším finským tvůrcům 60. a 70. let. Oproti uměleckému Niskanenovi si ale zachovával větší „lidovost" a odlehčenost. Ve svých filmech zpracovával aktuální společenská témata, která podroboval ostré kritice. Hlavním prostředkem ale vždy zůstávala satira, humor, groteska a nadsázka. Podobně tomu je i v režisérově pátém celovečerním snímku Čas růží, který představuje vůbec první finský film zařaditelný k žánru science fiction.
Píše se rok 2012. Mladý muž Raimo pracuje v Historickém institutu, který pomáhá šířit oficiální ideologii, jež tvrdí, že po divokých 60. a 70. letech ve 20. století se celosvětová společnost konečně stala demokratickou a liberální. Zmizely sociální třídy i rozdíly, lidé přijali jako nejlepší zřízení meritokracii a ve fiktivní současnosti všichni žijí jen pro technický pokrok. Při své práci na dokumentárním filmu o modelce Saaře, která žila v 60. letech, ale Raimo postupně zjišťuje, že minulost nebyla tak černá a současnost není tak růžová, jak by se mohlo zdát. A že třídní boj zdaleka neskončil. Utopická vize budoucnosti tak dostává nahořklou pachuť dystopie...
Ve filmu Čas růží se Jarva zamýšlí nad všeobecně platnou otázkou, jak se na nás a na naše činy budou dívat budoucí generace a kam se lidem podaří svět nasměrovat. Nejzřetelněji v příběhu rezonují pochyby, zda technický pokrok skutečně slouží člověku, anebo zda se lidstvo nestává spíše jeho otrokem. Myšlenkovou linii udržitelného rozvoje režisér dále rozpracoval ve svém závěrečném komediálním období, za jehož vrchol lze považovat snímek Zajícův rok (Jäniksen vuosi, 1977).
Ačkoli Jarva rád a často inklinoval k někdy až příliš očividným moralitám, vždy se držel obecně platných pravd o lidech, které je dobré si čas od času připomínat. Režisér svojí tvorbou nastavoval naleštěné zrcadlo nejen své době, ale v nadčasové rovině i člověku jako takovému.
Michal Švec
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015
