[b]Silně vlastenecký film s rysy protisovětské propagandy, který byl natočen v roce 1943, se kvůli tzv. finlandizaci, tedy politice smířlivých vztahů se Sovětským svazem po druhé světové válce, ve Finsku nesměl promítat. Snímek velebí obětování se pro vlast a je věnován finským matkám-válečným vdovám.[/b]
Předloha filmu Proměněné srdce, stejnojmenný román Martty Haatanenové, byl napsán v roce 1943, tedy v témže roce, kdy se realizovalo i natáčení jeho adaptace. Je ironií osudu, že jen několik let po velkolepé premiéře a nadšených ohlasech v tisku byl film uzavřen do trezoru. V poválečné situaci si totiž finští političtí představitelé nechtěli pohněvat Sovětský svaz, se kterým se Finsko tehdy snažilo udržovat co nejkorektnější vztahy.
Snímek zachycuje osud evangelického faráře Ahtiho Helpiho, který se vydá bojovat na frontu proti Sovětům a v boji za vlast padne. Zůstane po něm vdova s devíti dětmi, která však nad smrtí manžela uroní jen jednu slzu, vědoma si vyššího důvodu jeho smrti. Předobrazem Helpiho byl Väinö Havas, významná postava vlasteneckého hnutí ve Finsku, který skutečně zahynul na frontě v roce 1941. Ve filmu postavu faráře ztvárňuje Joel Rinne, jenž za svůj výkon získal Finskou národní cenu Jussi. Jakkoli je Rinne jako Helpi přesvědčivý, udělení ceny tehdy ovlivnily politické důvody.
Válečné drama Proměněné srdce poprvé od jeho premiéry odvysílala televize v roce 1975. Snímek se tehdy setkal s vášnivým odporem především ze strany radikálně levicových novinářů, kteří jej označili za propagandu. Viděno dnešní optikou, film jisté rysy propagandy skutečně vykazuje. Například ruský protivník je nazýván výhradně hanlivým slovem „ryssä" (Rusák) a navíc se na pozadí příběhu objevuje myšlenka Velkého Finska, v rámci níž si Finové chtěli přisvojit některá ruská území. Úsměvná je dnes scéna, v níž se podaří přesvědčit finské levicové dělníky, že idea komunismu je špatná, načež se muži vydají bojovat na frontu za svobodné a pravicové Finsko.
Nezdá se však, že by právě propaganda byla původním záměrem tvůrců. Vzhledem k míře patosu a sentimentu se filmaři spíše snažili vyrovnat se s krutými následky probíhající války. Sami Havasová, vdova po výše zmíněném padlém faráři, se však od filmu distancovala.
Ema Stašová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015
