Bazén

Film Bazén, s Romy a Alainem jsem si nemohl nechat ujít, ale také proto, že oba patřili k mým oblíbeným hercům a šlo o krásný pár. Alain Delon patří k nevypočítavým lidem, který v životě dělal věci, které smrtelníci nemohou ani vydýchat. Asi by se s ním nedalo sedět v hospodě a popíjet pivo, mluvím o 60-70. letech, jde o sobce, jednoho syna zavrhne a další děti, splodí po padesátce, aby měl možná někoho, kdo mu pomůže dojít na záchod. Romy, to je úplně jiné kafe, nádherná baba, za kterou by se i tramvaj ohlídla. Pěkné filmy a smutný osud, měla smůlu na hloupé parazity, ale nadšení diváci na ní nezapomenou. Bazén nepatří úplně ke špicím, jde o psychologické drama, kde Delon hraje roli hnusáka, ale on to nehrál, to bylo v něm. Příběh z filmu se promítl i do jejich osobního života, Romy nám již neřekne, co se mezi dvěma hrdličkami stalo a Delon ten to nikdy nepoví...

Romy Schneiderová bude už napořád krásná ikona, která filmovým divákům moc schází.Bazén je pro mne vzpomínka na její vztah s Alainem Delonem a nejen to. První polovina filmu prochází letní romantikou, která se změní v těžko pochopitelné drama a charisma Jeana - Paula přejde do podoby bídáka. Pohodová atmosféra, přátelství a dovolená plná lásky je v nenávratnu a ze všeho zůstane jenom hořká slina na jazyku - i pro diváky.

Bazén je obrazem skvělé režisérské práce, kdy je celý film v postatě plný nudy, letního nicnedělání, pohledů na nádherný dům a krásný bazén s azurově modrou vodou a přesto na něm při zpětném pohledu nenajdete hluché místo a nudnou část. Už jen jméno režiséra a tváře dvou největších hvězd francouzského filmu té doby vás musí přinejmenším zaujmout. K zaujetí by měly přispět i erotické scény oživující ospalou atmosféru, i když je jasné, že tak jak byly natočeny v roce 1969, by už asi dnešním mladým divákům, zvyklým na zcela jiné sexuální scény, moc adrenalinu v krvi nepřivodily. V době svého vzniku byl však film hodně diskutován a měl své obdivovatele i kritiky. Já ale prostě tento typ filmů miluji a považuji je za vrchol filmařského umění s velkým U. Dnes už by byl označen jako thriller, ale tehdy naštěstí toto bezpohlavní a všezaštiťující slovo nikdo neznal, a proto to bylo „obyčejné“ krimidrama. Nejvíc ze všeho to však byla skvělá psychologická studie a rozpitvání vztahů těch pár postav, kolem kterých se celý příběh točí. Vím, že jej ocení jen starší diváci, těm mladým v něm bude chybět akce a přejdou jej bez povšimnutí. To je daň zaplacená za ubíhající roky. Přesto doporučuji.