Bhaag Milkha Bhaag

Po indicku sladkobolné a nekonečně natahovací, i když místy líbivé, především díky hravé kameře i sportovní atraktivitě, což jsou plusy, kterým se často daří obměkčit moje mínění, než dospěje k verdiktu. Avšak ani hrdinův sikhský šik drdůlek, barvami hýřící obrázky a zpomalená krása Sonam Kapoor tentokrát nestačí na zmírnění rozpaků z absolutně nezapadajících, až nevhodně skotačivých vsuvek, a ač přiznávám, že mě taneční a pěvecká průprava indických herců dost fascinuje (jen to brečení jim ještě moc nejde), nemohu se ubránit dojmu, že jsou tato čísla do děje zakomponována jako budíček, aby se divák probral z mrákot před nějakým zlomovým zvratem... Nu a příběh sám? Milkha měl celý život napilno, tak mu to prostě běhalo... nejprve chtěl utéct minulosti, vyběhat si sako a s ním nevěstu, pak sprintoval pro hrdost a nakonec nechal daleko za sebou i staré běsy... No a čím se slavilo? Zpěvem a tancem, přece.