Pozor, vizita!

Tady asi není co dodávat. Dokonalý film, dokonalé herectví. Co víc si lze přát? Dávám plný počet, protože to sice není komedie podle mého gusta, ale prostě mám tento film rád. Možná ten konec mohl napovědět více o dalších osudech a nějak to mohlo být celé ukončeno, ale nevidím to jako důvod ke snížení hodnocení.

… těch druhejch bohužel přibejvá.“ Další Kachyňův obdivuhodný film, který stojí a padá s vynikajícím R. Hrušínským. Hořkosladký příběh starého, ale pořád ještě vitálního muže, tuláka a sukničkáře, uvězněného na infekčním oddělení je plný naděje, smutku i lidského porozumění. Jeho nadčasové a stále aktuální téma, výborně zahraná přehlídka pestrých lidských osudů i přiměřená dávka odlehčujícího humoru plným právem zaručují tomuto filmu už navěky absolutní nesmrtelnost.

Pozor, vizita! Je dalším krásným a lehce poetickým filmem z prostředí nemocnice režijně vedeným Karlem Kachyňou. Příběh jednoho světoběžníka, kterého ztělesnil Rudolf Hrušínský, je pro mne vždy vítanou odpočinkovou podívanou. Film není nijak ideově tknutý a právem jej zařazuji mezi skupinu děl zasluhujících si deset bodů.

O tomto filmu už bylo napsáno tolik, že přijít s něčím skutečně novým je téměř nadlidský úkol. Karel Kachyňa měl prostě dar, který se v české kinematografii vyskytuje jen zřídka. Schopnost vyprávět o obyčejných lidech s neobyčejnou citlivostí. A když se navíc jeho režijní um spojil s hereckým mistrovstvím Rudolfa Hrušínského, vznikl film, který překračuje hranice své doby. Hrušínský své postavě vtiskl tragikomickou osobitost, v níž se mísí smutek, vzdor i jemná ironie. Jeho výkon není teatrální, a právě proto působí tak silně. Člověk cítí, že za klidem v jeho tváři se skrývá vnitřní zápas, který tiše dusí duši. Kachyňova sociální sonda do života lidí, kteří se ocitli na okraji společnosti, má dodnes nečekanou aktuálnost. Izolace, byrokracie, bezmoc. Motivy, které znějí povědomě i v naší době. V centru příběhu stojí obyčejná karanténa, která se však mění v metaforu životního vězení. Člověk, který má stále chuť žít, ale okolnosti mu to nedovolí, trpí víc, než je ochoten přiznat. Poetická kamera a jemný rytmus vyprávění dodávají filmu zvláštní křehkost. Je to dílo, které neútočí, ale tiše proniká pod kůži. Pokorný, hluboce lidský film o utrpení, které není vidět. A o síle člověka, který se i v bezvýchodné situaci snaží zůstat sám sebou.