Poslední harém

Život v harému jsem si představoval trochu jinak, ale i tak díky tvůrcům za nový pohled. Film mě ale nijak obzvláště nenadchnul, vykreslení atmosféry vcelku dobré, vládnou intriky a touha být favoritkou. Vztah eunucha Nadira s krásnou Safiye mi připadá nepravděpodobný a do příběhu vtělený pro větší atraktivitu filmu. Doba si vyžádala své a skončily většinou i harémy stejně jako povídání hlavní harémové vypravěčky.

Harém je film přibližující nám dokonale tabuizované prostředí. Mnoho scén je velmi zajímavých a zřejmě i velmi uvěřitelných. Dlouhé prsty matky a ochota obětovat téměř cokoliv za post favoritky. Taktické zákulisní boje, nevraživost a podlost jsou na denním pořádku. Přesto je na tom životě něco tolik zvláštního, něco, čeho se v závěru filmu obyvatelky harému nechtěly vzdát. Velmi zvláštní je jistě i pohled na život a postavení eunuchů. Eunuch beznadějně zamilovaný do jedné ze svých svěřenkyň je asi situací neobvyklou, ale o možnosti její reality můžeme my jen spekulovat. Předpokládám, že dost se na snímku vyřádili kostyméři. Typicky pestré, zdobené ošacení muslimských žen jednoznačně musí každému oku lahodit. Tolik ke kladům snímku. Co mi však trochu vadilo a snižovalo jinak příznivé hodnocení filmu, byla jakási rozštěpenost dějové osy a pro mě absolutní nelogičnost časové smyčky, kdy jedna z mladých žen poslouchá vyprávění jejího vlastního životního příběhu a současně o pár desítek let později ona sama vypráví tentýž příběh náhodné posluchačce. Že tomu nerozumíte? Nevadí, ani já jsem nerozuměl, prostě jsem to jen s pochopením a úsměvem přešel. Přesto všechno hodnotím film poměrně vysoce a myslím si, že stojí za zhlédnutí. Určitě totiž rozšiřuje obzor našeho poznání světa zase o kousek dál