Dcera

Dceru jsem měl velmi dlouho uloženou,ale dostal jsem se k ní až dnes.Velmi vzdáleně mi toto drama připomíná dánskou Rodinnou oslavu,kdy víceméně půlku filmu se seznamujeme s charaktery postav a připravujeme se s nimi na sváteční den,kdy jeden z hostů vynese nečekaně kostlivce ze skříně a pak následuje velmi dramatický sled událostí.Poslední minuty a zakončení bylo nad očekávání emočně výborné.

Říkala jsem si, že Sam Neill, Miranda Otto a Geoffrey Rush, ale i Nicholas Hope, by mohli být zárukou kvality tohoto filmu. A byli. Po dost! pomalém rozjezdu, kdy se po letech vrací domů Christian, který přijel na svatbu svého otce, se film začíná rozjíždět. V den svatby mu jeho přítelkyně volá, že nepřijede a že se s ním rozchází. Šok! Christian to psychicky nezvládá. Ale proč by měl trpět jenom on? Opije se a povzbuzen alkoholem odkrývá velké rodinné tajemství. To ale ještě netuší, jaké to bude mít následky. Fakt výborný drama. Podobný je i novozélandský film In my fathers day (Třináctá komnata)z roku 2004.