Thor: Ragnarok

Hodnotit tenhle film nebudu, ale neodpustím si krátké vyjádření svého názoru, které se netýká jen tohoto filmu. Pamatujete si ještě jak jste koukali třeba na Jacka Nicholsona v PŘELETU nebo Dustina Hoffmana v RAIN MANOVI a říkali jste si, že takhle úžasně by to nikdo jiný nezahrál? Když se dívám na to, co má "na práci" Chris Hemsworth napadá mě jediné: tak tohle mohlo klidně stejně dobře (nebo špatně) odehrát dalších 100 nebo 200 jiných lidí. Já jsem stále přesvědčený, že tyhle samoúčelné ryze vizuální opičárny tvůrce i diváky brzy přestanou bavit a všichni se vrátí k poctivé filmařině v níž opravdu záleží na tom, co kdo umí!!!

Dokolečkáááá dokoláááá, tralálálálá. Zpočátku jsem se nudil, neb to všechno už bylo jen nastavovaná kaše a teprve dopadem na planetu Bordel jsem se probral z letargie. Jako vždy má snímek vysoce kvalitní vizuál a efekty. Obsahově se to už spíše začíná klonit ke „Star Wars“. Což je ovšem pro mne jen dobré. Přestože jsem ještě neviděl Avengers, došlo mi, že to bude postavami všechno nějak propojené. No proč, aby se nemuselo vymýšlet něco nového. Snímek mne bavil, ale přece jen hodnotím skoro stejně jako předešlé. Protože to je stále jen a jen ohřátá polívka.

Tak jsem letos viděla druhé Strážce galaxie. Čekala jsem akční spektákl s charismatickým kladným hrdinou a dostala přehršel vtípků, odkazů a vedlejších dějových linek prošpikovaných zeleným Hulkem s nahou zadnicí, smrtícími nůžkami Stana Leeho a přemírou alkoholu emancipované bojovnice na odpočinku. Chvíli jsem trpěla, po chvíli to vzdala a přijala. Takže až na závěr, kdy je lid Asgardu vyvražďován a jeho dřívější královna si volí mistra popravčího, je film přeplněn vtípky a situacemi, kdy si říkáte, že už není jak „zprznit“ dosavadní heroický příběh a ono se to dá. Ještě u asgardského divadla jsem si říkala, jestli je to fakt sranda a probudím se a ono se to myslelo vážně. Když si však zvyknete, nebudete mít problém. Kladnou věcí na celém příběhu pro mě bylo to, že už se konečně nedal Thor ošulit od svého proradného bratra a byl mu rovnocenným soupeřem. A že Thorovi dala Jane kopačky? To nepochopím.

Thor se nám v tomto pojetí představuje v dosud nevídaném světle. Jako postava hluboce rozporuplná a přesto neodolatelně sympatická. Marvel se zde odvážil vystoupit ze zajetých kolejí a po sérii osudových bitev napříč svým vesmírem vsadil na kartu čistokrevné akční komedie. Ačkoliv tato žánrová otočka o 180 stupňů zpočátku budila oprávněné rozpaky, výsledek potvrzuje, že nešlo o krok vedle, ale o promyšlenou injekci adrenalinové svěžesti do žil skomírajícího kánonu. Tato úmyslná stylistická odbočka sice koncept MCU efektivně omladila, ale přinesla s sebou i jistou daň. Neustálé, až kulometné vtipkování totiž systematicky rozkládá jakoukoli dramatizaci. Ve chvílích, kdy by měl děj gradovat v osudovou tragédii, se vážnost situace rozpouští v salvách gagů. Divák tak zůstává v nejistotě. Sleduje skutečné hrdinství nebo jen velkolepou, nadsazenou legrácku pro ukrácení dlouhé chvíle?