Policie

Svým způsobem kapánek kontroverzní snímek ve svém podání ryze francouzské kinematografie. Je to něco jako podobenství policejního vyšetřovatele v atmosféře kapánek drsnějšího noir a francouzské nové vlny. Jeho vyšetřovatelská zásadovost, mnohdy překračující policejní hranice, je nabourána femme fatale, kdy je neochvějně odhalena jeho lidskost v charakterových slabinách. Celý koncept se snaží nepřekračovat jasně dané hranice a je veden frustrujícími konverzacemi, takřka kulometným tempem. Navíc naprosto bez soundtracku, čímž je opodstatněn takřka až ryzí realismus. Příběh je rozdělen na dvě poloviny. První polovina ukazuje policejní práci v celém svém spektru ve snaze nabourat obchod s drogami a druhá nerozvážnost daného policajta poté, co se zamiluje do ženy obchodníka s drogami, čímž atmosféra škrtá o romanci, ale tak je tak pevně držena na uzdě, že se toho vůbec nedosáhne. Byť se to nezdá, příběh je skutečně plnohodnotný, jen na tradiční policejní film neobsahuje napětí v rámci pronásledování, honiček či přestřelek. Určitou živost to však přesto má a to právě vlivem dobře stavěných dialogů. Tady nejde ani tak o případ, jako právě o policejního vyšetřovatele a jeho skryté charakterové protiklady. Skrytý naturalismus a takřka až polodokumentární rozhraní tak osloví spíše jen určitou skupinu diváků.

Divnej, ukecanej, nezáživnej film, kde chování postav kolikrát moc logiky nemá. Překvapivě se zde ukazuje celkem otevřeně policejní brutalita při vyslíchání a bití žen, ale vzápětí se tu komisař rozněžňuje nad podezřelou a blá, blá, blá. Nevím nesedlo mi to vůbec, nevím co dál napsat.