Konkurz na rodiče

Uvedeno v rámci nějakého festivalu v Plzni v kině Měšťanská Beseda v roce 2016. Na dokumenty jsem strašný pes. Jen tak jim něco neodpustím, na rozdíl třeba od akčních filmů. Prostě jakmile se rozhodnete že natočíte nějaký dokumentární pořad, cyklus, prostě cokoliv co má ukázat diváku nějakou verzi reality, berete na sebe strašnou odpovědnost. Vždyť ať už uděláte cokoliv a donutíte se na to někoho kouknout, tak tomu prostě bude věřit. Alice Nellis patří mezi režisérky filmů pro ženy. My muži se u toho v žádném případě nepobavíme, nechápeme ty problémy, a stejně tak to bylo zde. Osobně znám holku, jejíž rodiče si osvojili celkem tři děcka, takže k tématu něco vím. V tom případě jsem ale očekával trošku víc, něco dalšího zajímavého, ne jen ukázat nervózní páry. Každopádně aspoň ta diskuze na závěr měla trochu co do sebe, i když otázky odpovídaly atmosféře a byly ryze v dámských tématech. Já prostě fakt nechápu, co na té Nellisce lidi mají, vždyť je to jedna průměrná rádoby slaďárna za druhou...

Jako dokument to má solidní parametry. Název by napovídal, že půjdu spíše téma v perspektivě organizací, které adopci zprostředkovávají, ale snímek se snaží o vytvoření komplexního obrazu procesu adopce, včetně vykreslení rozmanitosti motivů, průběhu procesu i dalších osudů. V té observaci a snaze o nestrannost mi ale něco chybí nebo přebívá. Jen nemůžu za Boha přijít na to co.