Pokušení paní Antonie

Tak je to určeno spíše ženskému publiku, ale i já jsem se občas bavil. Hlavně vynalézavými nadávkami paní Antonie. Zaujal mne pan Kovářík. Dějově je to kostrbaté, a dost se zde zpívá, vlastně vyje. Ale když to přeskáčete…

Vdova s dospělou dcerou, která právě vystudovala prestižní školu. Maminka nastupuje k muži v diplomatických službách, který si nepřeje, aby jeho zaměstnankyně byla svázána s rodinou, nebo dětmi a věnovala se plně práci v jeho vile, kdy po úspěšném konkurzu získá místo i její dcera. Jenomže se k sobě nesmí znát a tak občas překvapenému ministrovi předvádějí exponované hádky, aby dokázaly, jak moc se nemají rády...

Nesnáším Nedošinskou. Nechtěl bych mít doma obtížný hmyz, psa, vlhko - a Nedošinskou. Rozčiluje mě na jejím projevu to, že pořád střídá plačtivou náladu s rázností hloupé, jednoduché, sprosté a panovačné ženy, třebaže je to v základu bodrá bytost a třebaže to takzvaně "myslí dobře". K smíchu to však mnoho není, zvláště když scenárista nezná míru a trvá to dlouho a vyskytuje se to často. Nepovedená komedie, v níž jde zase jenom o to "jedno". Ani náznak nějaké satiry, která přece dělá komedii komedií. Venkovní ruchy (zpěv ptáků) byly příliš slyšitelně pořízeny snad nějakou pouťovou píšťalkou nebo okarínou, a dokonce i kokrhání kohouta vyrobil nějaký nepříliš zdatný lidský imitátor. Hudební, či spíše pěvecká čísla, byla taktéž hrozná. Lída Baarová na začátku své písně vůbec netrefila tóninu a vrcholem odpornosti bylo nevkusné hulákání "talentovaného bankéře", při němž zaléhal těžce zkoušený sluch, příliš jemný pro tento otřesný "hlas jako zvon".