Barbora Hlavsová

Když pominu veselohry, tak jde určitě o jeden z těch lepších filmů v žánru filmových dramat, která byla natočena za protektorátu. Zpracování a herecké výkony na té nejlepší úrovni. Námět Jaroslava Havlíčka podle jeho románu Skleněný vrch je dobře převeden do filmového příběhu. Nemohu si odpustit poznámku k názoru o přeslazenosti filmu od dopisovatelů. V roce 1942 těžko hledat náměty, které by německá cenzura nezavrhla. A navíc by to chtělo trochu úcty k filmovým umělcům, kteří točili ve své době kvalitní filmy. Bohužel právě oni téměř všichni doplatili na změny v roce 1945 a 1948. Někdo odešel do zahraničí, ale většina se musela vypořádat se zákazy činnosti. Každý, kdo se blíže zajímá o film, napočítá desítky lidí. Jedno z pravidel Fdb.cz je nevyjadřovat se k názorům dalších blbů, ale já se přiznám, že někdy mě ty názory tolik vytočí ... Ale to na tom budeme všichni stejně.

Z dnešního pohledu už je to hodně zastaralé, ale věřím tomu, že v době heydrichiády to muselo na lidi zapůsobit velkou silou. A to zvláště v momentech, kdy Rudolf Hrušínský brnká Dvořákovu Když mě stará matka, ať už na piano v baru nebo na varhany v kostele. Mimochodem, když Jindřich Plachta diriguje dětskou venkovskou kapelu, tak v tý bílý čepici zdálky vypadá jako Masaryk, ale nevěřím tomu, že by si tvůrci v tý době dovolili takovou narážku, spíš je to kouzlo nechtěného:-)

Dramatický film s Terezií Brzkovou, které se syn zastřelí a ona se rozhodne, že po něm dluhy zaplatí. Její snacha není stavěná pro obyčejný život, proto si najde dobrou partii a jaksi na dluh svého muže zapomene...

No páni, to bylo slaďoučce nasládlé a přesládlé. Medový perník, posypaný cukrem a politý marmeládou. Tfuj. Příběh ovšem, jako takový má zpočátku spád, pak je víceméně statický, ale na škodu mu to až tak není. Ovšem v závěru nastane v ději kličkování a na dotaz autorů "Co s tím?" bych řekl, že zahodit a zakopat. Takže pro toho kdo má dramata rád snad dobrý film, pro mne jen velmi slabý odvar. 221020118841/8841