V páse zlomená

Šedesátá léta byla pro československou kinematografii obdobím výrazných změn, přičemž tento snímek potvrzuje, že i Československá televize dokázala v tomto duchu překvapit. Přestože scénář vychází ze značně jednoduché povídky, kterou lze nalézt v knize autora Ladislava Ťažkého „Pochoval som ho nahého“, je její zpracování na poměry televize nadprůměrné, zejména co se týče výpravy, která působí až nečekaně impozantně. Problémem ale zůstává, že příběh ze SNP působí svým vyzněním příliš schematicky a jednoduchým dramatickým obratům chybí hloubka. Ačkoliv válečná scéna ve finále umocňuje atmosféru, film paradoxně nejvíce zaujme svou poetikou, která však není vždy plně využita, někdy, až narušuje spád děje. Zato zvuk mrznoucího větru po celou dobu příběhu přináší potřebnou autenticitu a pomáhá divákovi lépe vnímat mrazivou atmosféru a nejistotu dobového prostředí. Na druhou stranu, samotná jednoduchost příběhu je sice srozumitelná, ale zároveň omezuje vyprávění a zasluhovala by více hlubších vrstev. Tvůrci tak sice dokázali z omezených prostředků vytěžit maximum, avšak výsledný dojem je rozporuplný – film má své místo jako připomínka SNP, ale jako umělecké dílo ne vždy obstojí naplno. Přesto pro diváky hledající vzpomínky na toto období představuje nezastupitelný artefakt.