Ples upírů

Dnes je film považován za klasiku, asi budu trochu divná, ale mne to nějak nezaujalo. Pár vtipných momentů, pár nahotinek, spousta klišé, kdy si člověk má myslet, že je to myšleno vážně a vlastně ne. Bylo to zajímavé vidět, ale že by to ve mě zanechalo nějaké vzpomínky na úžasné veledílo, to asi ne.

Hororová komedie Ples upírů je už dnes legendou. Dříve se mi film líbil mnohem více než dnes. Bylo to dané nedostatkem americké filmové tvorby v našich končinách. Proto i Ples upírů měl vyšší hodnotu. Dnes už vím, že zas tak velkým zázrakem není. Mladý Polanski mne kdysi zmátl. Zdál se mi hodně podobný s hercem Dustinem Hoffmanem až se mi myslel, že postavu učně hrál Dustin Hoffman. Komedie dokonale kopíruje děje filmů, které svůj děj myslely vážně. Jen nabízí jiný úhel pohledu.

Dnes platí za kultovní klasiku a absolutní čítanku specifického vizuálního stylu. Řeč je o atmosférickém snímku Romana Polanského, kterým se o dekády později nepochybně inspiroval i Jaroslav Soukup pro svou divácky vděčný snímek „Svatba upírů“ (1993). Jenže cesta tohoto klenotu na filmový olymp byla stejně temná, mrazivá a plná zvratů jako samotný vizuál filmu. Chybělo málo a Polanského vize skončila v propadlišti dějin. Původní premiéra by se totiž proměnila v noční můru každého ambiciózního režiséra. Tehdejší šéf studia MGM Martin Ransohoff se rozhodl vzít osud snímku do vlastních rukou. Bez vědomí režiséra film drasticky přestříhal, zkrátil ho o bezmála dvacet minut a do úvodu napasoval lacinou animovanou grotesku. Aby toho nebylo málo, nechal předabovat herce Jacka MacGowrana do bizarně pískavého hlasu a korunu všemu nasadil šíleným, překombinovaným názvem „The Fearless Vampire Killers or: Pardon Me, but Your Teeth Are in My Neck“. Ransohoff se zkrátka pokusil z rafinovaného díla vykřesat přímočarou ztřeštěnou komedii, čímž totálně zmasakroval původní myšlenku. Takový producentský paskvil pochopitelně diváci i dobová kritika okamžitě a bez milosti pohřbili. Znovuzrození přišlo až o mnoho let později. Teprve když se do oběhu konečně dostala původní nesestříhaná evropská verze s elegantním názvem „Dance of the Vampires“, začal kinematografický svět otáčet kormidlem. Dnes je snímek vnímán jako neuvěřitelně stylové a atmosférické dílo. Černý humor sice balancuje na hraně grotesky, ale nikdy nepřekračuje hranici laciné bláznivosti. Vizuální stránka je pak čistým triumfem. Zasněžené, mrazem dýchající Dolomity, do detailu propracované gotické kulisy tajemného hradu a ikonická, mrazivá hudba Krzysztofa Komedy fungují jako dokonale namazaný stroj. Polanski stvořil dílo s hlubokým přesahem do parodie, které dodnes fascinuje svou temnou, pohádkovou a podmanivou atmosférou. Právem tak patří do zlatého fondu upírského žánru.

Známy vedec Einstein nosil takto vlasy a fúzy. I tento ježitný vedec vo filme bol tak upravený. Táto milá komédia sa mi páčila.