Cyklus

Představte si 2001: Vermírnou odysseu, spojte ji s TRONem a Mlhou, přidejte motion capture animaci a 3D formát a nakonec jako režiséra dosaďte maďarský ekvivalent Gaspara Noého. Ve výsledku dostanete osobitý artový sci-fi spektákl, se kterým zažijete nezapomenutelnou psychedelickou jízdu. „Jako když TRON potká Vejdi do prázdna. Ten film je vizuální útok." Tak celovečerní debut maďarského režiséra Zoltána Sostaie označili na Mezinárodním filmovém festivalu sci-fi a fantasy filmů v Londýně, kde měl před dvěma lety světovou premiéru. A lépe se to vystihnout nedalo. Cyklus je 3D psychedelická cesta napříč časovými rovinami, při níž si člověk okamžitě vybaví klasiky žánru jako 2001: Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey, 1968) či Carpenterovu Mlhu (The Fog, 1980). Programová brožura zmiňovaného festivalu SciFiLondon jej dokonce popisovala jako „TRONa režírovaného Stanleym Kubrickem". Cyklus je velmi osobitým artovým sci-fi spektáklem, který se dá považovat za ryze autorský projekt. Jeho režisér Zoltán Sostai si sám napsal scénář, sám ho i produkoval, pracoval na jeho animaci a motion capture technice a kromě toho je autorem zvukových efektů a finálního zvukového mixu. V centru snímku stojí postava kosmonauta Jacka, kostýmem vzdáleně připomínajícího RoboCopa, který se uprostřed noci ocitne na střeše domu neznámo kde a snaží se pochopit, co se kolem něj děje a proč. Spolu s ním se dozvídáme o existenci zkázonosné mlhy (odtud narážka na Carpenterův film), která se objevila poté, co se porouchal nějaký záhadný stroj, a začala kolem sebe všechno pohlcovat a ničit. Jack se na své pouti postapokalyptickým městem opakovaně potkává se stejnými lidmi a vrací se na stejná místa včetně psychedelické party, kde jsou všichni omámeni drogami, potácejí se kolem jako zombie a čekají na konec světa. V Cyklu absentuje klasicky vystavěný příběh, založený na kauzalitách, místo toho staví na jedinečné atmosféře vytvářené zvukem a stylizovaným obrazem. Protagonista se ztrácí v časových smyčkách, cyklicky krouží kolem a stejně jako diváci nedostává odpovědi, ale další otázky. Zoltán Sostai původně zamýšlel natočit svůj debut v jednom záběru, nakonec však od této myšlenky s ohledem na diváky upustil. Přesto však průměrná délka záběru zůstává velmi vysoká (šest minut!) a ve vizuální rovině tak jeho dílo posunuje na roveň magicky opojných zážitků z filmů jeho krajana Bély Tarra. Jana Bébarová, LFŠ 2014