Můj otec

Bez patosu, civilně a citlivě zpracovaný příběh rodiny, která se snaží vyrovnat s krutou nemocí. Dvaašedesátiletý řidič autobusu Richard Esser má svou práci rád, je však přesto donucen předčasně odejít do důchodu, protože v poslední době má zhoršující se problémy s pamětí. Takže občas zapomněl trasu, vynechával zastávky a vůbec se začal chovat velmi podivně. Richard je vdovec, žije sám a my jsme svědky toho, jak ztrácí schopnost se o sebe postarat, netrefí domů a nevyzná se ani ve svém bytě. Jeho syn Jochen, který právě dostavěl nový dům pro svou rodinu, se dozví, že jeho otec trpí nevyléčitelnou Alzheimerovou chorobou. Spontánně se rozhodne vzít si otce k sobě. A nastává řada dramatických situací, protože Richardův stav se každým dnem zhoršuje a způsobuje napětí, které je nakonec nesnesitelné. Snacha Anja odchází ke své matce a Jochen zůstává v domě sám se svým synem Oliverem a nemocným otcem, který už potřebuje nepřetržitou péči. Protože rodina ještě splácí hypotéku, nemá dost prostředků na zajištění odborné domácí péče a vyčerpaný Jochen nakonec odváží otce do ústavu... Díky brilantnímu výkonu Götz George v roli Richarda se režisérovi podařilo vytvořit hořké rodinné drama o vážné nemoci a jejím destruktivním potenciálu. Film získal v roce 2003 hned několik domácích cen a také cenu FIPA D'OR na 16. Festivalu International de Programy Audiovisuels v kategorii "fikce/drama". Režisér Andreas Kleinert ke svému filmu mj. řekl: "Přál bych si, aby diváci nalezli větší toleranci vůči všemu, co není jen krásné, zdravé a bohaté." (Stejným tématem se zabývají např. i filmy Iris, Píseň pro Martina, Daleko od ní).