Kouzlo měsíčního svitu

Filmografie mého oblíbeného režiséra Woody Allena v roli režiséra se blíží čtyřicítce filmů a mě nezklamal snad žádný. I tohle vymazlené retro situované do dvacátých let minulého století se skvělou výpravou a nádhernými exteriéry z francouzské Provence bude patřit mé oblíbené filmy.

Kouzelně sarkastický Colin Firth, který si se svojí pragmatičností a reálným pohledem na svět naběhl na Emmu Stone rovnou čelem. Konverzačka, která chvílemi nudí, jasno je celkem hned, začátek s namaskovaným Colinem k nepoznání slibnější, na první pohled ani není poznat, že je to allenovka. Tím lépe pro mě, protože já je moc nemusím.

Film, který chtěl, aby se divák bavil dialogy postav, ale zde to nevyšlo. Scénář je hrozný a z hlediska toho nejsou výkony všech představitelů špatné. Emma Stone by se ale ve svých výkonech ještě zlepšit, v některých situacích zde byla hodně nepřesvědčivá. Co se týče tedy filmu, tak je hodně slabý, nezajímavý. Začátek sice nadchne skvěle namaskovaným Collinem Firthem, ale výprava filmu čím dál víc slábne a slábne.

Dokonalá dobová iluze, perfektní kostýmy, příhodná hudba, kousavé výměny názorů, jeden allenovsky laděný anglický suchar a duchařská zápletka s milostným podtextem... jakoby nám Woody kapku zaustenovatěl, ale stále je to on - dobře naladěný misantrop, morbidní vtipálek a dialogový mág - i letos přichází s dalším ze svých jemných varování, prověřených životem - nikdy nereagujte opačně, než vám šeptá vnitřní hlas - lásce i tak neuniknetene a ještě se společensky znemožníte... nebo chcete-li, raději být šťastným hlupákem než zatrpklým chytrákem... Jako dobré, i když mně opět chyběl Allen sám, nicméně, ač se mi nečeká nepříjemně, to pravé - ořechové, vyhlížím už osmou sezónu...