Timbuktu

Snímek Timbuktu vyhrál francouzského Cézara a byl nominovaný na cizojazyčného Oscara v minulém roce.Přesto mě toto drama míjelo,kvůli poměrně slabému hodnocení na konkurečním webu,ikdyž se jedná o velmi zajímavé téma. Timbuktu na mě působí jako mozaika lidských osudů pod tíhou islámského fundamentalismu.Jediný,ale zásadní problém tohoto filmu je ten,že těch osudů je poměrně hodně a žádný není postupně vygradován do těch nejvyšších obrátek,není kladen důraz na jeden lidský příběh,jako tomu bylo například u Ukamenování Sorayi M,ikdyž i zde je zobrazeno ukamenování,bičování,atd. Na druhou stranu Timbuktu krásně ukazuje šílená rozhodnutí z pozice síly s výmluvou na boha.Viz.třeba uzavřený nedobrovolný sňatek ve jménu Alláha,nebo rozhovor ozbrojenců s duchovním v modlitebně o džihádu a zbraních.Zajímavé bylo také sledování přísných zákazů a s tím spojených drobných point a faux pas jako zákazu hudby pod trestem a řešení situace,když se pouští hudba velebící boha,nebo zákaz kouření,když jeden z privilegovaných je kuřák.Nejbizardnější a zároveň nejemotivnější situace nastala při hraní fotbalu mladíků bez míče.Nezapomenutelný zážitek. Timbuktu je filmem,který u mě ihned po shlédnutí tolik nezabodoval,ale o to víc se postupně rozležel.Tenhle snímek musel u mě uzrát.Škoda obrovského rozmělnění na více drobných minipříběhů.

Neuvěřitelně silný příběh o obyčejných lidech, žijících na okraji pouště, o lidech, kteří chtějí žít v klidu a míru - to na jedné straně a islámských fundamentalistech na straně druhé. Nic není povoleno - ženy musí být úplně zahalené, dokonce musí mít na rukou rukavice (jinak jsou bičovány), nesmí hrát hudba, nesmí se zpívat a už vůbec nesmí být mladí muži s dívkami společně v jedé místnosti, byť je jich tam víc. Děti nemohou sportovat, což ukazuje srdcervoucí scéna, kdy hrají kluci fotbal s imaginárním !!! míčem. Běhají a přihrávají si pomyslný míč. To jsem měla fakt slzy v očích a ještě teď mám z toho husí kůži. Tak trochu film připomíná Íránský snímek Ukamenování Soray M.,protože i tady byl ukamenován mlady muž a dívka jen proto, že on hrál na kytaru a ona zpívala. Hyenismus toho nejhrubšího zrna. Film si určitě zasloužil tu spoustu cen, kterých se mu dostalo včetně nominace na Oskara. V každém případě stojí za zhlédnutí. Dávám 85%.