No mires para abajo

Po delší době romantický film s erotickým námětem, kdy mi jsou oba hlavní představitelé sympatičtí. Hezké vyprávění s malou ukázkou jiného milování, než na jaké jsme zvyklí. Pro některého diváka může být film i inspirací. Také mně se líbil taneček Elviry v průhledném župánku, který se prolíná se záběry její tančící babičky. Navíc mě oslovila zvláštní krása herečky Antonelly Costa, které dávám přednost před jinými šlechtěnými kráskami.

Říká se, že lidský mozek je složitější útvar než celý vesmír. Máme v sobě mimořádné schopnosti, jen je nedokážem využít a u většiny postupem času zakrní. Telepatie, telekineze, ovládání času a cestování v něm. Představa tantrické lásky s krásnou byť o něco staší ženou vůvec není nepříjemná. Pokud se tyto schopnosti mají probudit a aktivovat prostřednictvím nekonečného milování s přitažlivou ženou, proč ne. A není to jen o pouhopouhém aktu, ale také o vzájemném soucítění, porozumnění, blízkosti, harmonii. To všechno ano, jen ta cestovní kancelář, ta mi moc nesedí. Dostat se při vyvrcholení do různých měst, ať už je to Seville, Valparaíso, Montevideo - hm, tady tomu moc nevěřím. Spíš bych věřil tomu, že se dá dostat na chvilku na druhý břeh (ne nadarmo se vyvrcholení říká malá smrt), do středu červí díry nebo do jiných dimenzí. Ve filmu záleží na počtu přírazů. Kritickou hranicí je 81. Hm, na jednu stranu je to takové hnusně technické (je to asi dost individuální), na druhou stranu - kdo jste to chlapi počítal a kdo jste toho dosáhnul? 85 přírazů = Santiago de Compostela, 99 = Venuše, 121 = Alfa Centauri... (trochu zlehčuji) Jedno moudro nakonec. "Každá žena je čarodějka. Ani to nemusí o sobě vědět a chlap už vůbec ne. Když je dobrá, dokáže pro vás oba vykouzlit krásný život, když umí čarovat mizerně, tak otráví život sobě i tobě. Na chlapovi je, aby dokázal obojí přijmout."