Něco se musí zlomit

Sebastian - chlapec, co se stylizuje do dívky, na záchodcích dostává na budku za obtěžování chlapů a celý svůj život opatruje v krabičce od sušenek... a hlavně se hledá, ale zjevně ještě netuší, že kdo se neumí najít sám, nenajdou ho ani druzí. Pak příběh spíš, než touha po lásce, vyznívá jako neutěšené hledání sexuálních objektů, ochotných akceptovat nejasné pohlaví - mnohdy s nemilým překvapením, mezi poflakováním se po městě (prý nehostinném Stockholmu, by mě zajímalo, kde by byli hostinnější, snad v Sodomě a Gomoře? :-)) a ubohou zlodějnou. Jako nejrozumnější východisko z prekérní situace tak vidím Andreasův návrh, poněkud neohleduplně pronesený přibližně v šedesáté osmé minutě, který mně v posledním úseku Sebastianova, Andreasova i mého trápení přišel jako světlo na konci tunelu... otázka zní, zda-li se k němu vůbec chce dojít. A to ještě není všechno - celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že se dívám na švédskou variaci Roberta Pattinsona a Kristen Stewart :-O