Pan Smith přichází

James Stewart je právě tím hercem, kterého si cíleně vybral pro roli pana Jeffersona Smithe režisér Frank Capa, pro roli pravého Američana. Doslova vesnického balíka, kterého vpustil do světa politiky, sváru mezi republikány a demokraty. Tento film byl v podstatě chvalozpěvem na americký politický systém. Fil zaznamenal několik nominací na Oscara, zejména pan režisér, herec James Stewart a ještě za scénář Sidney Buchman další a další.

Kdo viděl Caprova dvoudílného Pana Smitha, který přichází do Washingtonu s Jamesem Stewartem v hlavní roli mladého, poctivého, čestného leč ještě velmi nezkušeného a značně naivního senátora...., s úctou smeká. Tento film patří mezi ty nejlepší, které jak Capra režíroval, tak pozoruhodně zahrál Stewart spolu s výbornou Jean Arthur v roli novinářky Clarissy, která mu zdatně sekunduje.Mimo to,film je velmi dobře obsazen a má i současnému divákovi opravdu hodně co sdělit i dát.... MHCB

Patří mezi 501 filmů, které musíte vidět. Nominace na Oscara v roce 1940 - Nejlepší herec v hlavní roli (James Stewart), Nejelpší herec ve vedlejší roli (Claude Rains a Harry Carey), Nejlepší výprava a dekorace, Nejlepší režie, Nejlepší střih, Nejlepší hudební aranžmá, Nejlepší film, Nejlepší zvuk, Nejlepší scénář. Jedna proměněná soška, Osar za Námět (pro Lewise R. Fostera). Politicky orientovaná dramata nepatří zrovna k mým oblíbeným žánrům a ani Mr. Smith Goes to Washington (Pan Smith jde do Washingtonu) nebyl výjimkou. Hereký projev hlavního hrdiny, balíka z venkova který se dostane do vysoké politiky, se mi zdá až příliš afektovaný. Chvílemi ze sebe dělá úplného blbce, poté se rozhodne všechny zmlátit (i ty kteří za to vůbec nemohou), pak brečí, pak zase bojuje. Mno, trága. Nějaké poselství zde ale skryto je. Korupce a prosazování vlastních zájmů je v politice odjakživa, stejně tak jako úplatná média. Proto jestli si myslíme, jak je na tom naše země se svojí vládou bídně, věřme, že je to bohužel normální...

Americká verze pohádky "O hloupém Honzovi", který si v zajetí svého zápecnictví nevidí na špičku nosu a po výpravě do světa je konfrontován se zlem, aby se za přítomnosti nadpřirozených úkazů (tím největším je on sám) neodchýlil od výstavby žánrového syžetu ani o krok, a to včetně zázraků... Patrně právě tenhle pan Smith přišel, viděl a zvítězil jako průkopník rétorického patosu s náplní neuskutečnitelných ideálů a ti, co přišli po něm, povýšili koncepci oblbování lůzy na vrcholné umění... Inu, nebýt bombastického zakončení, mohla to být krásná konspirační teorie, aplikovatelná na naši současnost, neboť všechny tyto pohádkové výdobytky dorazily i do našich končin... ale to už je jiná pohádka - aneb jak pravil sám Smith - jsou to všechno žvásty.