Anno zero - guerra nello spazio

Tento viditelně nízkorozpočtový snímek působí jako zoufalý pokus navodit atmosféru 50. let, kdy se podobné filmy rodily jeden za druhým téměř jako na běžícím pásu. Kritici nešetří slovy a často tvrdí, že tvůrci se pokusili využít úspěchu tehdejšího fenoménu „Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje“ (1977), aby na vlně popularity rychle vydělali. Jenže spěch byl jejich největším nepřítelem – namísto promyšleného scénáře vznikl kostrbatý příběh, který se zoufale pokouší přenést jaderný protiválečný motiv, tolik oblíbený v poválečné éře. Tento motiv sám o sobě má potenciál, ale jeho zpracování je tak nesourodé, že spíše ubližuje celkovému dojmu. Film trpí především díky rozpočtovým omezením: scény působí nepřirozeně, často se vlečou v nezáživných pasážích, které jen uměle natahují stopáž. Kostýmy nápadně připomínají produkci ze slavné „Poverty Row“ éry, tedy z nejlevnějších, rychle vyráběných filmů, které měly vždy spíše komický než seriózní efekt. Výsledek? Film, který ocení jen opravdoví fajnšmekři a milovníci filmového braku, zatímco běžný divák se s ním pravděpodobně jen trápí. Tento snímek tak zůstává spíše kuriozitou než hodnotným kinematografickým zážitkem.