Co víme o světle

Isaac Newton jako první vyslovil názor, že světlo je cosi hmotného. Už před Newtonem se pražský matematik a přírodozpytec J. M. Marků pokoušel objasnit záhady slunečního světla. Dostal se k problému rozkladu světla, který později rozluštil a vysvětlil Newton. Bílé světlo je složeno z paprsků různých barev, jež opět spojeny dávají světlo bílé. Mnohobarevný pruh rozloženého bílého světla nazval Newton spektrum. Představoval si světlo jako barevná tělíska různé velikosti a váhy. Měl za to, že při dopadu na sklo působí na tělíska přitažlivá síla. Newton zjistil, že barevné paprsky spektra se už dále rozložit nedají. Světlo se šíří přímočaře. Ale když pustíme světlo malým otvorem, uvidíme, že za otvorem se rozšiřuje ve vějířek – ohýbá se. Totéž můžeme pozorovat i na tenkém drátku. Světlo vytvoří na jeho levém i pravém okraji dvě skupiny vln, které se překryjí ve vějíř, na němž můžeme pozorovat střídání barev. Interferenční kroužky se ukáží také mezi dvěma skly oddělenými vzduchovou mezerou. A v nejkrásnějších barvách se představuje interference světla i na docela obyčejné mýdlové bublině. Snímek byl na filmovém festivalu v Benátkách vyznamenán první cenou. VOSTRÁ, Ludmila. Katalog 44. Mezinárodního filmového festivalu populárně-vědeckých a dokumentárních filmů, 2009.