Ostrov stříbrných volavek

Je škoda nedat takovému filmu ani ň, ale mne to fakt nezaujalo skoro ničím. Ani tou občas protivnou hudbou, ani postavami, ani dobou kdy se to celé odehrává. Druhou polovinu jsem už vůbec nesledoval nijak pečlivě, ale dokoukal jsem to a nepřejížděl. Když k této desítce připočtu desítku Petrovi Voříškovi, tak to s odřenýma ušima tu dvacku dá.        

V podstatě se jedná o dětský film, jen nezvykle s politickou atmosférou. Období konce 1.světové války a dva dezertéři očima tří chlapců byl asi nejvhodnější námět na jednoduchý a volnější příběh i se zachováním všech konvencí té doby. Nezapomnělo se ani na sociální rozdíly a tak jeden z chlapců je z rodiny vyšší vrstvy a aby toho nebylo málo, jeho otčím je velitelem pořádkových sil. A to by nebylo, aby se do děje ještě nezamíchala nějaká ta romance. Přijede maringotka s cirkusákama mající hezkou provazochodkyni, která se vzhlédne v jednom mladém dezertérovi. Do toho všeho policie koná, takže o dramatické okamžiky není nouze. Inu, na dětský film podivný spletenec, ale s poetickým ladění to nevyznělo zase až tak špatně. Těžko však soudit, jak to pochopili dětští diváci. Pro ně mi to přeci jen připadá velice těžkopádné a tak není divu, že tento snímek spadl do zapomnění.