Old Shatterhand

Ke "klasickým" Mayovkám to má mnohem blíž než ty z Orientu nebo Mexika; ale je to výrazně "tvrdší" a některá úmrtí nevinných až překvapivá.

Nejdražší mayovka, která byla natočena, úplně vymyšlená, ale jak sami diváci uvádějí, povedla se. K filmu patří chytlavá hudba, jenom se mě tam nelíbí ty pšoukance z děl a adoptovaný syn Vinetoua, ne herec, ale slovo adoptovaný. Přece, když bílí osadníci zabírali indianské území, toto slovo neznali. a nacházeli se zde protřelí zločinci, kteří získávali ohromné území, jenom proto, že zbohatnout poctivou prací nevynášelo a mrtvoly se kupily. Příště bude Míšenka Apanáči a to je už úplně jiné kafe. Film stárne, ale český dabing je stále perfektní, ať je to Ráž, Fišer,Filipovský, Adamová, Beneš, mám je rád, že nemusím číst titulky. Když jsem film viděl jako kluk, tak se některým pedagogům nelíbilo, že Bílá holubice ukazuje pěkný holý zadek a žádali scénu vystřihnout...

Já nevím. Mi tam prostě chybí alespoň motiv pana Bochlera. Ano, myslím hudební. Mám pocit, že mně o něco ošidili. Ale jinak jde o klasiku, která nemá s knihami pana Maye nic společného. Přesto je to taková milá vzpomínka. A musím se přiznat, přidávám dvacet, ani ne tak za film jako to vše kdysi dávno kolem něj.

Během natáčení prvního dílu Vinnetuovské trilogie vstoupil do rozjetého vlaku producent Arthur Brauner a spolu s režisérem Hugem Fregonesem natočil tento snímek pod jednoduchým názvem 'Old Shatterhand' a to ještě téhož roku. Jedním ze specifik díla je ten, že se ze všech Vinnetuovských počinů jedná o nejdelší film. Děj se řadí mezi první a druhý díl trilogie. Pojat je však zcela odlišně. Jestliže Reinl točil své filmy převážně zacílené pro děti a mládež, Fregonese byl blíže k dospělejším divákům. Příběh je daleko drsnější a v mnohých scénách nezvyklý. Například Vinnetou při zápase zabije indiánského protivníka, chladnokrevně je tu zastřelen malý chlapec, koupe se tu nahá indiánka a mnoho dalších. Zkrátka se snímek přibližuje daleko více k americkým westernům. Nevyznívá tedy už tak pohádkově a romanticky. Není zde komická postava v podobě Castlepoola a i Sam Hawkens je krapet umravněnější. A tak není divu, že se mnozí po shlédnutí tohoto filmu tváří poněkud dozpačitě. Fragonese se chtěl jen dostat blíže k realitě. Nádherné scenérie hor, vodopádů a vůbec celé jugoslávské krajiny jsou však i zde k vidění. Hlavním dějovou linkou je pochopitelně opět boj s nepravostí a touha po míru. Hlavní zloduch je z řadách armády, čímž je taktéž jedinečný. Byť je rozdílnost značná, není potřeba něco takového zatracovat. I tak má své kouzlo, svoji hodnotu.