O plačtivé princezně

Film s originálním názvem „Na přání štiky“ představuje první režisérský počin Alexandra Rowa a je považován za skutečné mistrovské dílo, které položilo základy jeho slavné série sovětských pohádkových filmů. Tento snímek je nejen významným mezníkem v historii sovětské kinematografie, ale také fascinujícím pohledem do světa ruského folklóru, pečlivě zpracovaného do scénáře, který oslovoval především dětské diváky. Scénář byl založen na několika pohádkových motivech, avšak především na slavné pohádce Alexandra Sergejeviče Puškina „Pohádka o rybáři a rybce“, v Česku známé pod názvem „O zlaté rybce“, což dodává filmu ještě hlubší kulturní a literární rozměr. V českých končinách je z díla Alexandra Rowa nejznámější především „Mrazík“ z roku 1964, který si získal srdce mnoha generací. Zajímavostí však je, že už v „Na přání štiky“ najdeme ikonickou scénu s louskáním ořechů zuby a úderem dlaní do brady, kterou mnozí znají právě z „Mrazíka“. Tímto filmem také začala dlouholetá a plodná spolupráce Rowa s hercem Georgijem Milljarem, který se stal legendou sovětské filmové pohádky. V „Na přání štiky“ si zahrál roli cara, ale českému publiku je známý především jako Baba Jaga, což je postava, kterou stvořil hned ve čtyřech filmových pohádkách, včetně nezapomenutelného „Mrazíka“. Tento film nejenže vypráví poutavý příběh, ale také nese jedinečné kulturní kouzlo plynoucí z hlubokého zakotvení v ruském folklóru, což z něj činí dílo, které stojí za pozornost všech milovníků pohádek i filmového umění.