Náboj

Krátký hraný film „Náboj“ z roku 1963 byl pokusem o psychologickou studii vojáka základní služby Petra (Milan Kos), jemuž napíše dívka, že se s ním rozchází. Petr chce jet domů, ale nedostane volno k opuštění posádky. Podaří se mu získat náboj do samopalu a chce spáchat sebevraždu. „Náboj“ aktualizoval tradici hraných agitek smíšením s poetikou tehdy právě vznikající nové vlny československého filmu. Na rozdíl od podobných dílek z 50. let, které vynikaly přímočarostí sdělení, se tento film snažil podat lapidární varování před sebevražedností vojáků méně vtíravou cestou. Vzniklý kompromis mezi snahou o autentičnost vojenského prostředí, využití postupů nové filmové poetiky a výchovný obsah však svým nepříliš přesvědčivým vyzněním zklamal očekávání i samotných tvůrců. Přesto je možné říci, že šlo o jeden z přelomových filmů ve vývoji Československého armádního filmu. Použití nespisovné češtiny a slangových výrazů posilovalo autentický charakter dialogů, hudba Jiřího Šusta vystihovala psychologické napětí filmového děje a do rolí jednotlivých postav byla obsazena pestrá skupina herců i neherců, z nichž mnozí se záhy stali známými tvářemi československé zábavy (především M. Šimek, J. Wimmer, K. Černoch, O. Schoberová). Režisér Ivo Toman (1924–1994), mimo jiné autor „Tankové brigády“ z roku 1955, celovečerního hraného filmu známého zkreslením historických skutečností téměř až na úroveň karikatury, tímto snímkem armádní filmové studio přihlásil k nové vlně československého filmu. Svůj podíl na tom měl také autor scénáře filmu, prozaik a scenárista Vladimír Kalina, s nímž Toman nedlouho předtím spolupracoval na barrandovském filmu „Pevnost na Rýně“ (1962). Výrobce: Československý armádní film, 1963 VHÚ Praha