Odysseus a hvězdy

Naprosto fascinující je monotónní hlas fotbalového komentátora, hehe. No, kdysi jako kluk jsem odcházel z kina ohromně zklamaný. Ani podruhé mne tento film ničím nenadchl. Ale dnes s odstupem spousty let... Nejde o nic převratného, triky jak od amatérů a navíc je jich poskrovnu, ale příběh jako takový je vymyšlen dobře. A herci jsou taky dobří (dospělí). Ještě oprava k hodnocení z roku 1995, hvězdy neprosvítají, nevím, kam jsem čuměl, dnes jsem to krokoval a nazval bych pohyb letadla pouze nepřirozený s podivnými pozičními světly. 281020118140/8140

O tom co způsobila tajemná kulička ukrytá v šutru. Sci-fi příběh scénáristy Oty Hofmana určený dětskému divákovi dnes vyniká nostalgickou formou dětské fantazie a snů. Na svou dobu výtečný snímek, který po trikové stránce krapet zestárnul, ale příběhem a uvěřitelnými dětskými hereckými výkony je stále koukatelný. Zpracování je jednoduché s použitím malého množství triků. Ale ve výsledku vypadá dokonale, což dokazuje pravdivost hesla, že někdy málo znamená více. Film také nese jisté poselství, kterým je vlastně celý příběh ukončen. Trochu to vyvolává úsměv, ale pro dětského diváka to vyznívá jednoduše a srozumitelně. Jedná se o odpočinkový film, který svým tajemnem dokáže zaujmout i po tolika letech.

Viděl jsem tenle film, když jsem byl malý kluk (v 70tých letech). Zapůsobil na mne svojí tajemnou až mystickou atmosférou umocněnou hudbou k filmu (hudbu složil génius fimové hudby Zdeněk Liška).Děj filmu nebudu prozrazovat - vy kdo jste ho ještě neviděli (mladší generace) máte možná smůlu, protože jste patrně mezitím vzhlédli hodně filmů americké produkce plných speciálních efektů, takže jste ve sci-fi filmech zaměřeni na počítačové animace a bez nich to možná pro vás není ono. Zkuste ale zapomenout na tenhle čas, na tenhle svět plný mobilů, počítačů a notbuků a jiných vymožeností, zkuste to - a nebudete litovat. Tenhle film je o malém chlapci, který zažije podivuhodné... A mi 30tníci(e) a 40tníci(e), kteří jsme tenhle fim viděli, víme svoje... Myslím ,že pokud jste tenhle film viděli, tak na vás všechny zapůsobil podobně - tajuplný příběh o setkání s čímsi neznámým...

Nemám ráda sci-fi žánr a je malý předpoklad, že film tohoto žánru budu vysoce hodnotit, navíc nejvyšším počtem. A přesto jsem to udělala, proč? Je to jeden z mála filmů, které mi jako malému dítěti dokázaly vehnat slzy do očí a i dnes shlédnutí tohoto příběhu hluboce dojímá. To dojetí vyvolává láska hlavního hrdiny k jeho kocourovi, vlastně kočičce, jíž láskyplně říká Odysseus a hájí ji i proti nesouhlasu rodičů. Když pak už je sám dospělý rodič v budoucnosti, milovaný Odysseus se vrací ve své kopii od hvězd, aby dělal společnost jeho synkovi. Píše se rok 2000, v polovině 70. let daleká budoucnost, dnes už téměř 10 let minulost. A přesto je zajímavé a dojemné, jak si před více než 30ti lety představoval Ota Hofmann práh nového tisíciletí. Nejcitlivější moment filmu je tedy v samotném závěru - dospělý hlavní hrdina jakožto otec vypráví svému synkovi v budoucnosti o osudech svých kamarádů...Rudla bohužel tragicky zemřel. Není právě to ta chvíle, kdy v dětství a mládí žijeme přítomností a po nedlouhém čase se dozvíme o tragickém skonu některého z nich? To bohužel není sci-fi, ale mnohdy reálná skutečnost. Jen kopii naší milované kočičky z dětství nám hvězdy nepřinesou, ale kdoví?