Zátiší

John May svou práci miluje, snad v ní vidí odraz svého posmrtného osudu, kdy zvláštně ztichlým důkazem nedávného života zůstává jen otisk prstů v kelímku s krémem, důlek v polštáři či rozvěšené punčochy - ti náhle nepotřební svědci žití. Vodítkem k existenci drahých pozůstalých je jen pár zažloutlých fotografií, útržkovitý vzkaz, stará adresa... a tady začíná Johnova snaha o poslední úctu, kterou považuje za nutnou - každému, bez rozdílu - vzdát. Není těžké uhodnout, že zřídkakdy pochodí, ale nevyčítá, nesoudí, jen zrezignuje pohledem a odchází psát řeč a vybírat hudbu pro člověka, kterého nikdy neviděl, ale ví o něm víc, než jeho nejbližší... jenže, doba vzdávání úcty nepřeje a Johnova celoživotní práce je označena jako sentimentální a neekonomická, před odchodem tak zbývá poslední klient, soused, kterému viděl do oken, ale nikdy se nepodíval, možná i proto si vyžádá delší lhůtu k nalezení příbuzných špatného manžela, mizerného otce, rváče a kriminálníka - Billyho Stokea... a hádejte co? Jo, Billy měl funus jako král... To ovšem není pointa, tou prostě musíte projít společně s Johnem... Krásný komorní snímek o tom, o čem se nám nechce moc mluvit (existuje hypotéza, že začátkem konce každé vyspělé civilizace byla neúcta ke svým mrtvým), vynikající Eddie Marsan!

Klidný snímek o tichém životě jednoho malého člověka. Nic pro milovníky akce, ti by do konce filmu nevydrželi. Still Life se velmi povedl. Drobné opakující se činnosti nám přibližují Johnův život a odkrývají nevšední osobnost. Film ale neupadá do šedivé nudy, protože si v přesně načasovaných okamžicích dovolí narušit předpokládanou dějovou linku a staví Johna do jiného světla (a ruší naše vytvořené škatulky). Závěr je jedna velká ironie, kdy se nám osud otevřeně vysměje. Vřele doporučuji, Eddie Marsan podal úchvatný výkon. Velmi sympaticky působila i Joanne Frogatt (můžete znát z Downton Abbey).

49.MFFKV - Jeden z nejlepších snímků co jsem na festivalu viděla. Dojemný příběh, i slza my nakonci ukápla.