Obrazy starého sveta

Jakkoli film a fotografie díky své reprodukční technologii ztratily rituální funkci, která byla umění odjakživa vlastní, nemohu se v případě "Obrazů starého světa" ubránit touze po krátkému prožitku jejího (nemožného) znovunalezení... Sled statických fotografií a záběrů s asynchronním zvukem navozuje žalostný pocit ztraceného a nostalgii po mrtvé civilizaci, která se však v těchto chvílích zdá být na dotek. Kamera zkoumá v detailech texturu vrásčitých tváří a uchovává je v obrazech, z nichž čiší jedinečnost daného prostoru a času. Na rozdíl od Plickova filmu "Zem spieva", který mapuje a oslavuje zbytky tradičního života a lidových tradic starých Slováků, uplatňuje Hanák mnohem skeptičtější hledisko. Ukazuje totiž trosky tohoto způsobu života, který s definitivní platností zaniká spolu s v díle zdůrazňovanou smrtí všech autentických protagonistů. Filmu s cenným dokumentárním svědectvím konečně nechybí ani poetická krása většiny výtvarně komponovaných obrazů.