Návštěvníci 3: Revoluce

„Le Roi est mort, vive le Roi!“ zvoláva rytier Godefroy a na to slečna Victoire-Églantine de Montmirail súhlasí: „Konečne jeden statočný!“ Na film sa valí kritika a dehonestácia z každej možnej strany, ale mne príde tento film zo všetkých Návštevníkov ako najpodarenejší. Možno preto, že som to nepozeral ako streštenú a chvíľami stupidnú komédiu, ale skôr ako autorské zobrazenie určitej doby a významnej časti francúzskych dejín. Doteraz moc nechápem, prečo sú Francúzi na revolúciu hrdí, lebo sa dá zhodnotiť jednoduchým – mysleli sme to dobre, ale dopadlo to ako vždy. Proste partia pokrokových ľudí dostala vnuknutie, že oni sú predurčení spasiť svet, mesiáši predurčení vybudovať raj na Zemi, aj keby to malo stáť život posledného človeka. Jednoducho ich osudom je páchať dobro za každých okolností. Podobne aj tento historický pokus zaviesť raj na Zemi dopadol katastrofálne a tej krvi sa prelialo nakoniec viac ako za bežných vojen. Ale tieto pokusy sa dejú neustále celým spektrom dejín a vždy to dopadne zle alebo ešte horšie. Naši dvaja hrdinovia tu ani moc nehrajú a hlavne ten menší, to je fakt niečo strašné. Oveľa viac je zaujímavý príbeh okolo Adélaïde de Montmirail, ktorá je tu fantastická. A druhý príbeh okolo Charlotte Robespierre, ktorá je asi najpozoruhodnejšou a mimoriadne charizmatickou postavou celého filmu. A jej linku som mal najradšej. Večera s jej podareným bratom a magormi revolucionármi bola neskutočná a film strácal komediálnu formu a skôr nútil k zamysleniu. Tie myšlienky Robespierra ako nemožno predstaviť Konventu tie dva prípady, pretože sme „ľudia rozumu a cnosti“, vtedy zamrazí. „Keď nerozumiem slovám, nie sú myšlienky.“ Nakoniec to končí tak, že rytier Godefroy zvoláva: „Sme v dobe rytierov!“ a okolo prechádzajú nemecké vojská. Koniec je príliš otvorený, zrejme mala byť štvorka, ale na tú už nedošlo. Film asi nepatrí medzi kinematografické klenoty, ale vďaka nemu som si niečo prečítal o Charlotte Robespierre a tá postava ma zaujala. Dejiny plné rozporu. Rozorvané, príliš rozorvané. Bola to doba, kedy sa nikto neodvážil povedať: „Kráľ je mŕtvy, nech žije kráľ!“

Středověký rytíř Godefroy de Montmirail a jeho oddaný sluha Jacquouille ve svém čtvrtém snímku, pokud se bude počítat i americký remake, a tentokrát se ocitnou v roce 1798, tedy v době Velké francouzské revoluce. Škoda, dobývání Bastily se nedočkáme. Ale pozor, samotného Napoleona Bonaparteho ano. A tak se tu překvapivě vrací do své dávné role Christian Clavier, tudíž mu tu paradoxně vznikla velmi zajímavá dvojrole. Napoleona si totiž s chutí a vervou sobě vlastní zahrál už v role 2002 ve čtyřdílné televizní minisérii s celovečerní stopáží každého dílu, která byla pro zajímavost stejně jako tito Návštěvníci natáčena v českých reáliích. Dobrodružství středověkých postav se tímto třetím francouzským filmovým zářezem dostává do seriálové podoby a těžko říci, jestli to byl dobrý nápad. Smyčka času není žádná jednoduchá záležitost a bloudění v něm může být skutečně nekonečné, ale v rámci celovečerních filmů bohužel již ne. Tohle je spíše záležitost televizního seriálu. A tak se vrací Jean Reno a zmíněný Christian Clavier a starý dobrý francouzský humor. jenomže tomu nějak dochází dech. Humorných situací je tu sice více než dost, ale ztratilo to původní šmrnc, elán, energii situační komedie, zběsilé tempo obsahující doslova kulometnou střelbu mnoha gagů, zkrátka, není to už prostě nějak ono. Snímek je vlažný a ne tak zábavný, jak by kdo očekával. Samotní francouzští diváci na úkor toho málem vyhlásili revoluci skutečnou. Téma Velké francouzské revoluce natáčené v Belgii a v Česku? Nic naplat, zklamání je tak velké, že překonalo i předešlý americký remake a tak to vypadá, že s celovečerním filmovým seriálem je nadobro konec. Pokud tedy někoho po vzoru Hollywoodu nenapadne restart.

Tak bohužel. První návštěvníci jsou jednou z mých nejoblíbenějších komedií a také jedním z mála filmů, u kterého vždy upřednostním česky dabovanou verzi před originálem. Nostalgie tak pracuje i u tohoto pokračování, s výsledkem ale nemůžu být spokojený. Reno a Clavier, ač zestárlí a vyžraní, se snaží oč to jde a spolu s krásnou úvodní melodií jsou asi jedinými pozitivy tohoto filmu. Což by ani tolik nevadilo, neboť nic jiného než buranství ústřední dvojice od návštěvníků neočekávám. Problém je v tom, že to bylo nemastné, neslané a především ne moc vtipné. Zklamalo, i americký remake se mi líbil víc.

Oproti předchozím dílům mi tento přijde jen jako kýč plný docela trapného humoru. Ani jednou jsem se nezasmál a film mě ani tak nebavil.