Babička

Když se v Evropě válčilo, tak si režisér Čáp dovolil natočit Babičku s Terezií Brzkovou za jistého přihlížení nějakého nácka, nebo českého " vlastence", který dohlížel, aby vechno šlo podle ain cvaj. Dnes je těžké hodnotit, která Babička je lepší, zda s Brzkovou, nebo s Kurandovou. Mě se líbí obě, režiséři si dali práci s výběrem herců, a také se jim to podařilo, že obě dílka jsou téměř každý rok nasazovány v televizi. V té válečné Babičce, lze vzpomenout na hereckou parádu Jiřiny Štěpničkové, v roli poblázněné Viktorky. Premiéra se také mnohokrát oddalovala, snad 11x, než byla vzata na milost a co si diváci odnesli domů v hlavě, do kebule nikdo nevidí...

Málo platný, pro mě byla odjakživa tou pravou Babičkou paní Brzková. Číst knížku mě nikdy moc nebavilo, přišla mi taková nijaká a naivní, na film se ale ráda podívám i dneska.

Černobílá Babička režiséra Čápa je pravda klasika, nicméně mi osobně připadá hodně dramatická, až divadelní. V této verzi se objevila spousta osobností prvorepublikového herectví,některé výstupy však přímo kopírují divadelní patos. Raději mám Babičku-Jarmilu Kurandovou, ale i na Terezii Brzkovou se čas od času ráda podívám, nejvhodněji byla v obou filmech obsazena role kněžny-vznešená a chladná Marie Glázrová i noblesní a lehce citovější Květa Fialová.

Nadstandardní zpracování české klasiky v době protektorátu, která hrála na strunu češství a další díla ji následovala. Jako povinná četba se mi Babička také líbila. U této verze kromě věrné kopie klasiky, oceňuji i kostýmy a výpravu.