Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta

Wes Craven se svým Freddyem Kruegerem nastavil laťku hodně vysoko a řekněme si upřímně režisérovi Jacku Sholderovi se ho pokořit nepodařilo, co víc on se té původní Noční můře z Elm Street ani nepřiblížil. Rok poté co vznikl tento hit se jiní tvůrci rozhodli legendární postavu v pruhatém svetru oživit, jenže to nedopadlo úplně dobře, protože jde o nastavovanou kaši a to doslova. Hlavní hrdina, který je nemastný neslaný se nastěhuje do domu v Elm Street ve kterém dříve bydlela Nancy a začíná mít podivné sny. Jenže přesně potom se tvůrci rozhodli jít svou vlastní cestou a tak se tahle noční můra nešířila jako epidemie, tak jak to známe z prvního dílu. Celá ta myšlenka byla naprosto otřesná, k tomu musím připočíst šílené herecké výkony hlavních představitelů, kteří tam jen bezmocně fňukají a nepředvádějí prakticky žádné herecké umění. Druhý díl s podtitulem Freddyho pomsta je spíš parodií, jednak se tam Freddy vyskytuje jen tak sporadicky a to i přesto, že by mělo jít o jeho pomstu, navíc místo hororu jaký divák očekává dostává jen trapnou náhražku, která se veze na vlně úspěchu předchozího dílu a především na úspěchu postavy Freddyho Kruegera, řeší se tam spousta jiných nesmyslů jako výbuch papouška a jiné ptákoviny, které s podstatou příběhu nemají nic společného a jsou tam naprosto zbytečné. Druhé pokračování je fiasko. Nejde tu mluvit ani o průměru, za tohle by se styděl i Krueger.

Volné pokračování mstícího se Freddyho Kruegera ve snech mladých lidí se zabývá novou rodinou, která se na Elm Street přistěhovala. Hlavním adeptem na Freddyho řádění je tentokrát Jesse Walsh a stejně jako minule Nancy si i on užije své. Film je pojat krapet odlišně, takže svého předchůdce v ničem nekopíruje. Celkově tvůrci ubrali plyn, ale ne zase až moc. Viditelně je odfláknutá Freddyho maska. Tvůrci si snad mysleli, že si toho ve tmavých scénách nelze všimnout? A když se vezme v potaz porušení pravidel, jaké byli předchozím snímkem nastaveny, trochu to kazí náladu a přesvědčení. Speciální efekty už na dnešní dobu vypadají velice ponuře, ale i tak se jedná o standartní hororovou zábavu své doby.

A to i přesto, že kvalitativně tenhle kousek režisér moc neukočíroval. Proto zůstává hlavní zjizvená postava jediným lákadlem tohohle snímku, z něhož vám v hlavě po skončení zůstane snad jen scéna, kdy Freddy vyhlézá z chlapce (kde však chybí trochu té krve a přesvědčivosti) a nádherná panoramatická scéna s autobusem.

Druhý diel tohto amerického hororu z roku 1985 tiež na mňa zapôsobil zaujímavým dojmom, dej tohto filmu možno nebol taký pútavý ako v jednotke, ale celkom ušiel.