Cizí oběd

Je s podivem, jak v indickém organizovaném zmatku věci dorazí, kam mají a chybička se vloudí jen jednou za milionkrát... a to je právě na životě skvělé, jak už s oblibou pravíval Forrest Gump - nikdy nevíte, co si rozbalíte - třeba i cizí oběd s psaníčkem, které může být začátkem krásného přátelství (minimálně :-)) Pěkný výlet, daleký, ale stál za to - voněl cizokrajným kořením a člověčinou, se všemi svými smutky, nadějemi i zklamáním a moc příjemně, zejména díky hercům, ubíhal... a i když obrazovka stále neumí přenášet vůně, stejně je dobré mít v sousedství indickou restauraci, maloměšťáci alespoň indickou kuchařku :-) A jak takový neoblíbený (mnohdy i nenáviděný), obyčejný předmět, jako je přepravka na jídlo, dostává úplně jiný smysl, že?

Indický romantický snímek,který mě velmi mile překvapil.Všechno je trochu jiné než v jiných romantických filmech a to nejen prostředím indického města,ale drobnostmi příběhu kterých jsem si všimnul.Vlastně je to svým způsobem americká kybernetická ONA,jen místo softwaru a elektroniky se stále používá propiska a papír.Také zde nalezneme ztracené lidi v každodenním zaběhnutém všedním dni,kteří najednou jsou plni očekávání něčeho trošku hezčího,citovějšího,když ten druhý sdílí vaše pocity a dělí se o ty své.Jak tohle může dopadnou,když on je starý vdovec a ona mladá,krásná vdaná žena?

Jen škoda, že snímek s postupem času sklouzává od podmanivé vůně symboliky uzavřené v kmitlících k předkládání vyčpělého sentimentu na stříbrném podnose. A pak že láska neprochází žaludkem a indická filmová produkce je nestravitelná.

Mně se moc líbila ta linie čtení vzkazů a vyprávění, která dala celému příběhu tu příjemnou auru, bez které by to nebylo to pravé ořechové. Moc hezký příběh, který není vůbec prázdný, je v něm spoustu hlubokých lidských citů a já jsem se tam sama v pár momentech také našla, o tom to přece je a vůbec nezáleží na tom, v které zemi žijeme .Je to o nás, o obyčejných lidech, kteří máme podobné bolístky na srdci a mnohdy se i přes tu bolest umíme usmívat nad štěstím těch druhých tak jako Saajan a že to není vůbec lehké, to mně asi každý potvrdí. Ano takový okamžik tam skutečně byl i když to byl jen krátký, téměř nepostřehnutelný moment. Dabba řadím mezi ty malé, ale přitom velké, citlivé, mírně úsměvné a dojemné filmy, které ráda doporučím dál.