Nikdo nic neví

Klasika české veselohry, kde si udělali naši filmaři asi největší legraci z německých okupantů. Na stejnou úroveň stavím animovaného Péráka a SS Jiřího Trnky (1946) a také Vzpouru hraček (Týrlová, Sádek - 1946), kde vystupuje také Eduard Linkers v nezáviděníhodné postavě gestapáka. K úspěchu filmu jednoznačně přispěla dvojice Marvan a Filipovský a dobře zvolené prvky z klasické němé grotesky.

Česká veseloherní klasika která je napůl groteska a napůl první pokus o klasickou crazy komedii u nás. Valečná tématika byla v roce 1947 na místě a celé to má švih, lehkost a při veškerė té bláznivosti i vkus. Herecké výkony hlavních hrdinů jsou výborné ale ještě lepší je Eduard Linkers v roli SAmana. Nějaké zásadnį výtky objeví jen detailista nebo skutečný šťoura. V roličce hotelového detektiva se mihne mladý Jiří Sovák.

Dost odvážné - točit 2 roky po válce komedii o ní. Vlastní nápad a některé scény, gagy jsou docela dobré, příběh a jeho průběh už mě tolik neberou. I když ten voják byl haj.l, na konci mi ho skoro bylo líto. Když už oni prchali zřejmě do pryč, klidně ho tvůrci mohli nechat žít - třeba spadnout z menší výšky na stoh nebo do vody. Taky mi přišlo nedořešené - Karel na začátku v letadle působil, jako by byl zraněn; na konci to nezmiňovali.

Bláznivá komedie dvou tramvajáků ( František Filipovský, Jaroslav Marvan) téměř na konci II. světové války, kteří jsou pomýlení dojmem, že mají zabitého nácka - Eduarda Linkerse, a musí jej nenápadně odklidit ze scény. Gestapáci melou z posledního, a nedaří se jim, což přináší salvy smíchu diváků a lze komedii brát jako úspěšnou...