Jasmíniny slzy

Ono se těžko přechází od kufrů Louise Vuittona s vlastním monogramem na místo recepční v zubařské ordinaci. Takže ne, nemám s hlavní hrdinkou soucit, naopak mi byla sympatičtější její sestra, která se dokázala s životem nějak poprat, i když si nevybírala zrovna vhodné muže, ale dokázala alespoň žít v realitě. Což nemá nic společného s hereckými výkony, kdy Cate Blanchett byla opravdu dobrá. Woodymu jsem nikdy na chuť nepřišla, a myslím, že nebýt napsán v titulcích, rozhodně bych si s ním film nespojovala. Na svůj věk odvedl dobrý film se spoustou témat k zamyšlení s nejednoznačným koncem a dobrými hereckými výkony, i když bomba se nekonala.

Natěšená z opětovného setkání s Woody Allenem, výměny New Yorku za malebné San Francisco a příležitosti užít si herectví Cate Blanchett jsem očekávala bombu - která se však ukázala být spíše dýmovnicí... Tak nějak se nedařilo do filmu zanořit a nechat se unášet, pro téměř násilné skoky do teď a předtím mě nutil být zbytečně ostražitou a na postavy okolo Jasmine jsem si dlouho a s notnou dávkou tolerance musela zvykat. Dobrá zpráva je, že ještě dlouhé hodiny poté byla moje mysl zaměstnána rozdílným údělem obou sester (kvalitní geny zajišťují kvalitní životní úroveň, jak patrno) i tím, jak s ním uměly žít, ale stejně, jako se Jasmine odmítla smířit s přechodem z plného světla blahobytu do přítmí dělnické třídy, i já špatně nesu rozdíl mezi vysokým očekáváním a rozpačitým výsledkem... Ovšem, pro naprosto dokonalou Cate a typické Woodyho úžasné kostýmy nevylučuji opravnou zkoušku, která by mohla dopadnout na čtyřku ;-)

Na hoře je vždy lépe, než někde dole. Já tvorbu Woodyho Allena dvakrát nemusím, ale občas u nějakého jeho filmu udělám rád výjimku. Tady ta výjimka byla kvůli mé oblíbené Cate Blanchett, a co si budeme povídat, Jasmíniny slzy, stojí právě na jejím skvělém výkonu a Zlatý globus a Oscara si plně zasloužila. Už dlouho jsem ji neviděl, tak ve skvělé herecké formě a roli která jí padla jako ulitá. Taky musím pochválit Sally Hawkins, ta ženská také skoro nikdy nezklame. Já se bavil skvěle a to nemyslím nijak zlomyslně, pač zrovna naše neurotická hrdinka Jasmína prožívá těžké chvíle. Mně ji bylo opravdu líto, ale nemohu si pomoct, že mě přiváděla k upřímnému smíchu a to několikrát.:-D Dávám 70%

Miluji filmy Woodyho Allena, jsou tak plné elegantního perverzního šarmu galantního počinu téměř osmdesátiletého muže, který ulítává na mladých holkách. A kdo taky ne. Ovšem s tímhle filmem se Woody galantně zmýlil. Možná je to moje vina, neměla jsem očekávat jakýsi ekvivalent emoce šťavícího Match Pointu s originálním českým názvem "Hra osudu", který mne dostal na kolena před pár lety, možná v mé náhodné intimní a osudové souhře se scénářem, který si Woody snad vycucal z mého prstu. A tak mě napadla otázka, zda všechny jeho scénáře jsou ryze výplodem starého blázna a rádoby spisovatele, nebo zda se jedná o publikovaný deníček (cizího) vlastního "plodného či pouze aktivního života" (i když i tohle je při Woodym spíše zavádějící termín), prožitého kdesi v období sukní, které se začaly teprve zkracovat. Tahle doba musela nejednoho Woodyho dohánět k šílenství… Tak jsem začala tedy studovat jeho tvůrčí počiny, zamilovaná do jeho suchého humoru a jeho zinscenované lásky, která je (jeho?) šílenstvím (protože to ona opravdu je), kdy alespoň jednou za rok jsem šťastná, že jej jeho nevlastní "Yoko Ono" dcera, potažmo manželka (nebo jiná z jeho současných milenek) vyrazí ze svého žhavého lože, a dovolí mu mimo jiné, zplodit i filmové dílo, určené pro všechny zhrzené plačky, stojící na pokraji bezcitné reality a romantiky, mezi které patřím asi i já. Jestli jsou ale Jasmíniny slzy (Blue Jasmine) romantickým počinem, ztratil Woody na romantiku, na kterou, když to chlap umí - sbalí každou samici (a je fuk v jakém podání), byť je sebeošklivějším zvířetem/eunuchem (doplňujícím krásku), svůj "gentelmanský" čuch. No nebudu komentovat letošní Oscary… Krásná, zde značně strhaná Cate Blanchett v roli samomluvky, nabyté díky nevěrám svého muže Aleca Baldwina (který mimochodem hraje nadsamce na své staré roky nadváhy naprosto v každém filmu), to je rána pro mé ženské ego. Takže film počíná logickou nevěrou, rozvodem a šílením z lásky. Hlavní zápletka však nastává spíše u špatných herců sekundárních rolí a jejich vztahů, které bych v tomto filmu rázem obměnila raději kvalitními porno herci. No a najednou je na poslední scéně zase ta Cate, uplakaná a schizofrenní či co. A sama a sama a sama. Něco mi uniklo?