Něžný barbar

Ach jo, já nevím. Pan Hrabal je bezesporu třída, ale asi jak pro koho. Zpočátku skvělý film s komediálními prvky se stále více a více zvrhává v hádky dvou protagonistů. Egon se vytrácí, a snímek se stává postupně nezajímavým. Dokonce bych řekl, že mi zvýšil depku. Přesto se na něj jistě podívám někdy znovu. A vůbec netuším proč.

Natočit svůj vysněný první celovečerní film, sáhnout po literární legendě a do jedné z hlavních rolí obsadit oscarového režiséra. Zdá se to jako recept na stoprocentní triumf. Jenže filmová adaptace Hrabalovy novely měla tu smůlu, že se trefila do nejdivočejšího období. V době, kdy národ žil opojnou porevoluční realitou a hltal Václava Havla, film prostě zapadl. Společenské otřesy zkrátka přehlušily filmové plátno. Pro režiséra Petra Kolihu byl snímek křtem ohněm. Protože se dotkl křehkého Hrabalova světa, byl neúprosně srovnáván s Jiřím Menzelem, tehdejším jediným vykladačem Hrabalovy poetiky. Paradoxem je, že Menzelovi dal jednu z klíčových postav. Možná z úcty. Syrovou realitu pražské Libně 50. let sice redukuje na neškodné bohémství a hospodské tlachání u piva, ale nezajímavé to také není. Příběh tří intelektuálních outsiderů, mezi nimiž defiluje i samotný autor, se ve filmu odvíjí jako mozaika izolovaných komických anekdot. Filmu nelze upřít ani vizuální podmanivost. Temné, syrové a přesto magicky poetické zobrazení libeňské periferie, chátrajících baráků a industriálního chladu má neopakovatelné kouzlo dodnes. Jako tragikomedie to obstojí, ale nesmí se u něj vypínat mozek. Skrytou filozofii a intelektuální myšlenky totiž snímek nepředkládá na stříbrném podnose. Pokud se ale přistoupí na jeho hru, může být snímek skvělým vizuálním předkrmem a lákadlem na Hrabalovu knižní předlohu.

I přes vynikající herecké obsazení se fanouškem tohoto filmu nestanu.Přiznám se, že mi film a vůbec celý humor v něm nesedl. Ale je to jenom můj názor.

Natočit film podle Hrabalovy předlohy není zrovna snadné a ne vždy se to povede, o čemž by možná mohl vyprávět i sám Jiří Menzel, který mistra v tomhle filmu ztvárnil. Myslím však, že tehdy teprve začínajícímu režiséru Petru Kolihovi se to povedlo docela pěkně a vzniklo z toho mile melancholické vyprávění třech kamarádů, kde září, kurvafix, především Arnošt Goldflam.