Až do konce

Díky Cupákovi i Jandákovi, kdyby se film trochu povedl, mohlo jít o slušně odvedený film. O chybách již psali mí předřečníci, ono toho děje zase moc nebylo, nějaké vsuvky, pár černobílých dokumentů, přes půl filmu v temném sklepě a 5 minut nějaká akce na konci a to je tedy dost slabé...

Mohl by to být zajímavý film, ale pro mne to byla zkouška nervů. Nesnáším, ba jsem přímo alergický na kecání do děje, nebo hlasitého "přemýšlení", jak tomu bylo v tomto filmu. No, a protože se ani po 4O minutách neobjevil náznak děje, či jakékoli akce, jen spousta retrospektiv, vzdal jsem to. Pro mne tedy podprůměr. 170920114500/9124/9220

Myslím si, že je škoda, že tento film není úplně povedený. Přitom má poměrně výborný námět i průběh. Sledujeme osudy několika postav odehrávající se na sklonku druhé světové války. Každá z nich nám útržkovitě vypráví něco o sobě a o své minulosti. Ať už jsou to nacističtí padouši v podání Jandáka a Cupáka, či německé a německo-české dělnice. Filmu ubližuje křečovité a prvoplánovité zpracování. Sledujme tedy osudy všech hrdinů až do úplného jejich konce.

Výborně napsaný psychologický příběh z posledních hodin války o nadějích, zoufalství a snaze se duševně ospravedlnit. Film za použití dobových materiálů vsazených do vzpomínkových častí připomínají hrůzy války a její absurdnost. Příběh má vlastně dvě dějové linky, i když pojednávající to samé. Dva prchající nacisté a sedm zajatých dívek. Všichni vzpomínají na minulost a všichni projevují snahu se hrozivé budoucnosti vzepřít. Vzniká tak otázka komu se to nakonec povede a komu ne. Sovětské vojsko se blíží a tak se musí vydržet až do konce. To se ukáže až na samém konci děje. Pro Eduarda Cupáka v roli hauptsturmführera SS rozhodně herecký koncert a je vidět, že si s takovou psychologickou rolí velmi dobře poradil. Děvčata v rolích zajatkyň dramatizaci také zvládli na jedničku. A zvládl to i režisér Antonín Kopřiva, neboť toto zfilmovat na základě knihy Otakara Chaloupky taktéž nebylo nic jednoduchého. Ztvárnění myšlenkových pochodů jednotlivců se hodí spíše pro divadlo než pro film, ale co se týče komornosti zpracování, klobou dolů. Film vhodný snad jen pro fanoušky psychologických dramat či pro filmové fajnšmekry.