Neobyčejná třída

Helgu Čočkovou budu mít už napořád spojenou s postavou Štrosmajerovy nezdárné dcera, ale už tady v Neobyčejné třídě je to přesně ona - poblázněná a temperamentní. Film má nádhernou atmosféru šedesátých let, kterou příjemně dokreslují dobové písničky.

Uřvaný filmy ze středních škol, které nemají děj a jsou o ničem, kde poznám mezi děvčaty jen Helgu Čočkovou a Evelynu Steimarovou. Možná, že v době vzniku na tom díle byl jakýsi šmrnc ale je to skoro 50 let, ani jsem netušil, že Pinkava něco takého natočil...

...a co za to může? Já nevím...asi jsem si naivně myslela, že když dám po letech znechucení kinematografií 60. let (kromě pár hodně čestných výjimek) tomuto období ještě šanci, že se něco změní. Nezměnilo se vůbec nic. Tatam je krásná melodická spisovná čeština 30. - 50. let, tatam je upravená móda a elegance, nastupuje revolta, mluva jak z kanálu a mezi strašidly (muži a ženy) není skoro rozdílu. A já jsem se v tom prostě nenašla. Hejno puberťaček v čele s Helgou Čočkovou působí trapně, jejich dialogy jsou prázdné tlachání, že by snad bučení užitkového dobytka v JZD bylo příjemnější. S obrovským sebezapřením dokoukáno, uděleny plné dva body a na takových aspoň pět deset dalších let dopředu nic neznámého ze "šedesátek" opět vidět nechci.